Představme si tu scénu. Po chodníku jde muž v pruhované košili, proti němu kráčí muž v bílé košili. Když se přiblíží jeden druhému na dosah, ubalí onen pruhovaný bílému strašnou facku, po které se bílý - na útok zcela nepřipraven - zapotácí a padne k zemi. Ale k údivu lidí, kteří scénu pozorují (je mezi nimi i náš ministr zahraničí Zaorálek), nezůstává napadený bílý na chodníku ležet, ale zmátoří se natolik, že vstane a pruhovanému facku vrátí. V tu chvíli se na místě objeví policie, zjišťující okolnosti právě proběhlé rvačky. Což se prokáže jako hvězdná minuta našeho zahraničního ministra. Protože docela jako první z davu přihlížejících a též co nejspěšněji spěchá k policistům a svým rozhodným hlasem, doprovázeném pro něj charakteristickým šviháním pokrčené pravé ruku střídavě nahoru a dolů, krákavě a s co největší možnou vášnivostí huláká do jejích obličejů, že viníkem rvačky je muž v bílé košili. A to proto, že nezůstal po facce od pruhovaného pokojně ležet na chodníku, ale dovolil si vstát a facku pruhovanému vrátit.
V ten okamžik se od něj policisté samozřejmě odvracejí jak od osoby nezpůsobilé podat věrohodné objasnění okolnosti incidentu, a s prosbou o svědectví se obracejí k normálnějším lidem z davu. A ministr hledí na záda od něj se vzdalujících policistu a nechápe. …
Ale není sám. Nechápeme ani my, proč náš ministr, stejným způsobem, jak v popsaném a samozřejmě vymyšleném příběhu, postupuje při posuzování toho, co se stalo na Ukrajině a následně potom i na Krymu. Protože i tam a totožně jako ve shora popsaném příběhu, vidí náš ministr jen tu poslední facku, jen ten Krym, a zde je „ruské užití síly neobhajitelné“, huláká jak na televizní obrazovce tak i v titulku svého interview ve čtvrtečním Právu, a se zoufalostí podvodníka, přichyceného při činu, se snaží udržet pozornost veřejnosti jen na této konečné fázi celé události a za žádnou cenu nepřipustit, aby ji vnímala jako celek na sebe navazujících událostí. Tedy i s tím, co Krymu předcházelo a bez čeho by problém Krymu vůbec nevznikl. Tedy všemu tomu nelegálnímu křepčení koupených dobroduhů z celého světa na Majdanu a následné nelegálně a násilím ustavené vládě „fašistů z krve, masa a kostí“, jak nové ukrajinské vedení charakterizoval bývalý čelný představitel Evropské komise Němec Vergheughen. Či jako washingtonské celosvětové spiknutí, jehož vrcholným cílem je umístit americké rakety ve východních částech „zevropštělé“ Ukrajiny, a pak odtud, ve stejný okamžik s raketami v Gruzii, vypustit zničující nukleární záplavu na celé území Ruska, které se už nezmůže na pohyb, jak existující plán na vymazání Ruska z mapy světa charakterizoval někdejší hlavní poradce a současně i ministr financí v Reagenově vládě Graig Roberts v interview pro nezávislý slovenský vysílač. Tito washingtonští neokonzervativci (neokons), zcela jasně připravují zničení Ruska, připravují válku – a také ji zcela jistě i rozpoutají, zvlášť, když se jim právě v souvislosti s obranným krokem Ruska na Krymu podařilo získat pro svůj nepřátelský protiruský postoj i německou kancléřku Merkelovou a vůbec celou EU, řekl Graig Roberts a dodal. Evropa měla šanci tohle šílenství washingtonské vlády zastavit, ale bohužel, stal se pravý opak.
Dodejme, že tomu naopak svou troškou – ale troškou o to vášnivější a rozhodnější - přispěl i náš zahraniční ministr, který nic z toho, o čem do problému hluboce zasvěcený bývalý americký ministr mluví, buď nevidí, nebo nechce vidět . A v případě že vidí - nechce mluvit. Ale ona ta pravda i bez něj vychází stále víc najevo, o reakci Ruska na Krymu jako zcela pochopitelném obranném kroku mluví dnes bývalý německý kancléř Schmidt i bývalý americký ministr obchodu Buchanan, jen náš ministr zahraničí mele dál to své izolované o Krymu a nejspíš u toho už zůstane až do konce svých dní. Inu, coby Slovan neudělal (či nezamlčel) pro Slovana.