Čtu a poslouchám řeči o tom, v jakou peleš nepříčetných pravičáků se v posledních letech proměnila čtyřsethlavá redakce zpravodajství ČT. Jak neprostupnou síť zde zbudovali pro příjem nových pracovníků - včetně uklízeček, vrátných a udržbářů - kterou prý nepronikne jediná dušička, v jejímž záhybu by se schovával sebenepatrnější zárodek potenciální levicové myšlenky. Jak se prý tohle vědecky hlídá a zdokonaluje i s pomocí ultrazvukového, magnetického i laserového prosvěcování hlav nových uchazečů a uchazeček, a jak jediné varovné pípnutí kontrolního přístroje znamená konec nadějím a trudnomyslné klopýtání odmítnutého uchazeče z blýskavé Kavčí hory dolů do šedivého města a ještě šedivější budoucnosti.
Jak říkám, poslouchám a čtu si tyhle řeči a uvědomuji si, že většinu lidí musí v téhle souvislosti napadnout tato otázka: je pravicová zaťatost pracovníků ČT opravdu až takto vypjatá? Či - nazíráno v širším měřítku - je něco tak nestvůrného v demokratickém státě vůbec možné? Říkám, že se tak ptá většina lidí, mezi které se ovšem já počítat nemohu. Já totiž vím - jako jeden z mála v republice - že vše shora popsané se v ČT sice skutečně odehrává, ale že se to odehrává ve smyslu onoho kmenového slova hra. Čili že nejde o nic víc než o hru, o monstrózní divadelní představení pro víc než deset milionů diváků, jehož jediným cílem i smyslem je pohltit do sebe všechny vnímavé schopnosti těchto milionů, všechny jejich oči, uši i mozky, aby tak už nebyly schopny vidět, slyšet a dokonce ani chovat zlomeček tušení, že tahle předváděná produkce není v poslání zpravodajců ČT vůbec to hlavní. Že má jen zakrývat, a že to, co je zpravodajcům vlastní, co má pro ně mravní smysl a je tudíž hodno jejich opravdového úsilí, se neodehrává na osvětlené scéně před divadelní kulisou, ale za ní a v jejím milostivém stínu. V místě, kde se pravicově nehalasí, ale pokyny a rady se vydávají spíš polohlasem, a kde se stranou uší a oči světa připravuje monumentální plán na přeměnu našeho nesmiřitelně politicky rozhádaného občanstva v jednolitý levicový národ. A jak že zpravodajci ČT tento vpravdě olbřímí úkol uvádějí v život? Prý nejjednodušeji i nejgeniálněji, jak si jen dovedete představit. Tváří se a mluví - jak už shora naznačeno - nekompromisně pravicově, což jim umožňuje mezi pravicové politiky chodit, bavit se s nimi, dovídat se od nich přezajímavé informace, které pak politikům levice v skrytu předávají. Což je ovšem pouhou ouverturou k tomu nejpodstatnějšímu, co má s definitivní platností zlomit naší pravici páteř. Jde o vědecky prováděný výběr lidí, které si zvou k interview. Všimněte si, jak nápadně často si např. vybírají Marka Bendu, ať už jde o problém jakéhokoliv druhu. Nebo Miroslavu Němcovou. Nebo i Petra Bendla. Myslíte si, že je ten výběr náhodný? Kdepak, oni ti zpravodajci moc dobře vědí a mají to potvrzeno i rozsáhlým sběrovým průzkumem, jak moc si naši občané těchto nositelů pravicových ideálů cení a co všechno by pro ně byli schopni či ochotni udělat. A tak brouzdají chodbami dolní sněmovny, přehlížejí nabízivé pohledy ostatních pravicových poslanců, kteří by se též rádi koukli, jak jim to po pěti letech na monitoru ještě sluší, ale zpravodajci se těmi pohledy odlákat nenechávají a jdou zaujatě jen za svými kořistními typy, o nichž zcela jistě vědí, že jen ony vzbudí ve veřejnosti pravé protipravicové nenávistné běsnění, o které jim jde. A nutno říct, že takto dost jednoduše a víceméně bez velkého usilování slaví úspěch.
Preference ODS klesly z 35 procent na procent sedm a zpravodajci už dnes pracují na jejich totálním vyzmizíkování k absolutní nule. A až tohle své dílo dokončí, obrátí se stejnou vervou na politiky TOP 09. Pak už Kalousek nesejde z monitoru možná ani o přestávkách, a zpravodajský tým ČT se v těch dnech už bude na vršku Kavčích hor řadit k pochodu a následné radostné merendě na Staroměstském náměstí. A to na oslavu úplného a trvalého vítězství levice nad pravicí v České republice. A bude ta jejich radost nelíčená, protože poctivě a s pomocí tradičního českého vtipu vydobytá.