Svět podle prezidenta Zemana je svět dobra a zla. Světem zla je Rusko, které nesní o jiném, než o podmaňování okolních zemí a jejich začleňování do těla svého současného šírošíra. Světem dobra je pak Západ, který je naopak mírumilovný, nikam neexpanduje, nemá žádné imperiální dobyvačné zájmy a přitom je v této své nevinnosti - přinejmenším pak na celé své východní hranici - smrtelně ohrožován právě kořistnickým Ruskem. Důkazem je ruské anektování Krymu.
A aby se Rusku jeho choutky na dobývání dalších zemí vyrazily z těla i hrdla, navrhuje prezident Zeman - a to jako vůbec první politik Evropy i světa - zarazit Rusku jeho dobyvačné plány nikoliv pouhými sankcemi, které jsou neúčinné, ale vojenským zastrašením. Čímž se zřejmě myslí nahromadění tanků kolem hranic na dotyku Ruska se zbytkem Evropy, nebo nahromaděním raket tamtéž, anebo nahromaděním tamtéž obého - čili jak raket tak tanků. Jistou nevýhodou této akce, o které se prezident Zeman nezmiňuje, je skutečnost, že při popsaném obkolesení ruských hranic západní vojenskou technikou nezbude Rusku nic jiného, než obkolesit tyto hranice vojenskou technikou svojí, vojska Západu a Ruska se tak dostanou na vzájemný dostřel - a stačí pak jiskra, ze které může vzplát světový požár. Natolik je ovšem našemu prezidentu věc Západu drahá, že se - jak už řečeno - jako první politik západního světa hlásí k riziku, které v sobě naznačené řešení nese.
Postavme nyní k tomuto vidění světa vidění téhož z pohledu amerického ekonoma a zátupce ministra financí v Reaganově vládě i hlavního Reaganova poradce Paula Craiga Robertse, jak je nedávno vyjádřil v rozhovoru pro slovenský Svobodný vysílač. A dodejme hned, že jde o pohled přesně opačný. Roberts totiž tvrdí, že vše, co USA dnes dělají, je zaměřeno na totální ovládnutí světa a jeho podmanění zájmům nejkozervativnějších (a dnes už polofašistických) vrstev americké společnosti. Vliv těchto neokonzervativců (neokons), je podle P.C. Robertse v politice dnešních USA dominantní a pro celý svět vrcholně nebezpečný. Připravuje totiž válku, v první vlně pak válku proti Rusku. Aby byla úspěšná a co nejméně riskantní, snaží se Washington ovládnout země, ze kterých by se po dráze co nejkratší daly vypálit americké rakety směrem na nejvýznamnější ruské cíle. Zde se jako se startovišti USA raket počítá s Polskem, Gruzií a Ukrajinou, přičemž jako nejvýhodnější se jeví východ Ukrajiny, nejbližší Moskvě. Proto také USA do protivládních demonstrací na kyjevském Majadnu investovaly stěží uvěřitelných pět miliard dolarů - většinou na žold protivládním demonstrujícím, kteroužto sumu jako "příspěvek na demokratizaci Ukrajiny" povrdila i jedna z nejpřednějších neokonek, náměstkyně ministra zahraničí Nulandová. Všimněme si v této souvislosti skutečnosti, že tak vysokou sumu do podkopných prací v cizí zemi USA dosud nikde neinvestovaly a domysleme si, proč se tak plácly přes kapsu právě na Ukrajině, bezprostředně sousedící s Ruskem. Teď už jen zbývá dopravit americké rakety do odpališť východní Ukrajiny a v jeden ráz, jak říká P.C. Roberts ve svém interview, je společně z odpališť v Posku a Gruzii odpálit směrem na Rusko, které se pak už nezmůže na nic. Jsem přesvědčen o tom, že současní neokons v naší zemi to skutečně dotáhnou až k téhle vojně, konstatuje P.C. Roberts a uzavírá: Nestalo by se tak pouze v případě, že se by nám Putin cele vzdal. Jinak je, bohužel, tenhle vývoj neodvratný.
Tolik tedy k hodnocení zhruba téhož z hlavy našeho prezidenta a z hlavy amerického ekonoma. Je jedno od druhého tak extrémně odlišné, že to člověka svádí k následujícímu závěru: Je-li hodnocení jednoho z oněch dvou mužů pravdivé, potom musí být ten druhý blázen. Já svůj tip mám. Vy ne?

P. S: Co tak vyslat za P. C. Robertsem někoho z novinářů, působících ve Washingtonu? Třeba tamního zpravodaje ČT? Anebo nemáme dost odvahy zkonfrontovat protiruský postoj našeho ministerstva zahraničí a prezidenta s názorem opačným?