Vedle tohoto píši občas i do portálu nazvaného Jinotaje, spíš levicového než pravicového zaměření, kde máme (spíš ale správce portálu má), jisté problémy s diskutujícím přispěvatelem, podepisujícím se jako Tupotluk. Ten problém spočívá v tom, že zatímco téměř všichni autoři článků i diskutující k těm článkům (dohromady je jich ke čtyřem tisícům), jsou – soudě podle jejich příspěvků – vesměs slušní lidé, je Tupotluk sprosťák, vytěžující své výrazivo výhradně z nejodpornější žumpy, jakou si jen dovedete představit. A nejde přitom jen o to výrazivo, jde i o neskutečnou hloubku nenávisti – a dodávám pravicové nenávisti – kterou zahrnuje všechny přispěvatele portálu, pokud se v jejích příspěvcích zablýskne třeba i jen nejkrotší odstín levicového názoru. Svoje nadávky a klení na adresu pisatelů takovýchto příspěvků pak Tupotluk umisťuje na portál Jinotajů výhradně v časech, o nichž ví, že nejsou správcem portálových stránek hlídané tak svědomitě jako jindy, např. v noci či v pracovních dopoledních hodinách, protože jinak je správce na stráži, a jakmile Tupotlukovu nepřístojnost na portále zmerčí, ani ji nečte a okamžitě ji maže v zájmu toho, aby mu Jinotaje nenatáhly odér onoho výlučného materiálu, který Tupotlukovu slovesnost tvoří.
A tak se dá říct, že Tupotlukovi by spíš pasovala prezdívka Kazisvět, protože otravuje každého, kdo má s portálem Jinotajů co dělat. Nutí správce být ostrížem, když by chtěl být slavíkem, a ani autoři, ať už portálových článků či diskusních příspěvků k nim, nejsou bez sebe nadšením, když vidí, jaké části lidského těla, ať už ženského či mužského, nebo i zvířat - třeba krav, vlastně jsou a za které by dali zaměnit. Samozřejmě, ale zas tak zvlášť těžkou hlavu z toho nemají, protože on se Tupotluk prokazuje též jako člověk nepříliš jiskřivého ducha. Nikdy např. nepolemizuje, neargumentuje (pouze jedenkrát - co si pamatuji - to zkusil a odešel tak říkajíc s holou), jen bohapustě nadává či proklíná - a od takto jednostranného typu, jak známo, nebolí pohana přece jen tak moc, jak od jiného. A právě u jeho ducha bych se rád zastavil. Od samého začátku mi totiž bylo záhadou, jak se ten člověk naučil ovládat počítač? Anebo jak dokáže svoje nadávky psát natolik správně, že se jim dá rozumět? A jak je možné, že dokáže napsat i poměrně delší spřažení slov bez chyby?
Něco tady zkrátka drhlo. Ten člověk se mi zkrátka a dobře zdál být nevěrohodný, jako by stál v nesmiřitelném rozporu když už ne s celým svým dílem, tak určitě s jeho částí. Nejdřív jsem to připisoval možné rozpolcenosti jeho osobnosti. Že tedy i on může být někým, jako např. Oscar Wilde, který též dokázal napsat pornopovídku i tu nejdojemnjší pohádku, jakou kdy svět četl - Šťastného prince. Ale pak jsem dal tuhle stopu stranou. Jistě, Wilde psal porno i pohádky, ale obé psal krásně. Kdežto Tupotluk píše jen jakoby nad své možnosti. Docela jako by mu s tím psaním někdo pomáhal.
Myslel jsem třeba na jeho manželku, která namísto aby spala, u něj a u počítače od půlnoci do dvou ráno sedí, podává mu chlebíčky, přepisuje mu jeho spílání do rozluštitelné podoby a opravuje mu chyby. Ale prosím vás, která by toho byla schopna - a každou noc? Žádná! Takže si ji můžu škrtnout.
Samozřejmě, vedle těchto záhad, týkajících se spíš osob, jsem dumal i o politických souvislostech věci. Třeba o tom, jak kdosi Tupotlukův sprostý chrchlanec proti levici čte a maně ho musí napadnout: Prokristapána, to z takovéto lidské kádě se dnes rekrutuje tábor podporovatelů pravice a nepřátel levice? V tom případě musí být ovšem levice spravedlivá a tedy ve všem v právu! Po kterémžto zjištění mi ovšem nezbývá nic jiného, než podpořit levici! Nu a protože těch Tupotlukových chrchlanců jsou dodneška rozesety na stránkách Jinotajů ne stovky, ale tisíce, musí být lidí, co je četli a obratem ruky se tak přeměnili z pravičáků na levičáky, pěkná hromádka. A tohle, že by naše pravicové strany jen tak lhostejně přehlédly? A nic proti tomu nepodnikly? Vždyť Tupotluk musí mít někde svoji internetovou a možná i normální adresu, tak proč za ním Schwarzenberg s Fialou nezajdou a jeho v konečném výsledku hluboce protipravicovou činnost mu, ať už po dobrém či po zlém, nerozmluví?
Doslova mi tahle otázka bušila do hlavy. Ležel jsem s otevřenýma očima ve tmě svého pokojíčku a nervy ve mně skákaly jak neposedné blechy. A pak – doslova jako šlehnutím blesku – mě to to osvítilo? Totiž to, že všechny ty otázky, co mi teď rejdí hlavou, jsou vlastně též odpovědí. Protože ta nepopiratelná skutečnost, že uspokojivá odpověď na nesrovnatelnost inteligenční úrovně Tupotlukovy osobnosti s inteligenční úrovní jeho spílání neexistuje, nemůže znamenat nic jiného, než že neexistuje ani sám Tupotluk. Myslím jako jeden člověk. Někdo si na něj musí hrát a stvořil ho ze dvou lidí - z nesrozumitelného až nepochopitelného trumbery, pro kterého je argument neznámá pevnina, a z toho druhého, který umí docela srozumitelně i pestře nadávat. Což ovšem neznamená nic jiného, než že jde o umělou čili virtuální figuru, složenou ze dvou dílů. Jeden díl, ten, co zkusil argumentovat, je falešný (nebo hraný - jak chcete), a pouze ten druhý, ten, co chrlí ty vybrané nadávky, je pravý, protože nikdo hloupý nemůže trvale hrát chytrého, ale chytrý dokáže zahrát hloupého docela snadno. Ale prosím vás, kdo by mohl mít na stvoření takové skládačky zájem? A když už tady mezi námi je, jak vydrží noc co noc nespat?
Nespal jsem tu noc ani já, ale na jejím konci jsem vlákno téhle záhady přece jen přesekl. Vždyť komu že to Tupotluk tolik škodí? Pravici! Takže kdo asi přišel na nápad takovouto postavu elektronicky vytvořit? Levice! Ano, a udělala ji pochopitelně s opačným znaménkem, než má sama, čili pravicovou a navíc nesympatickou a vulgární až tak, aby lidem pravici nadobro zprotivila. Je to jasné, vysvětluje to Tupotluka do poslední vlásečnice, dokonce i zmíněná nesouměrnost dvou jeho dílů je teď srozumitelná, protože ho pochopitelně neskládal jeden člověk, ale určitě nějaký kolektiv. Současně však byla celá ta záležitost zřejmě až do tohoto okamžiku - kdy jsem vám její vyřešení prozradil - též co nejhlouběji utajovaná. Vždyť kdyby nebyla, dali by lidé z levice správci portálu echo, aby si s Tupotlukovými chrchlanci svou šílenou patlačku ušetřil. Ale to oni zřejmě neudělali. Ale počkat - možná taky že udělali - a správce je tedy do popsané mystifikace zasvěcen. A Tupotlukovy věci maže vlastně jen proto, aby jejich stopu k levici zastřel.
Dospěl jsem do tohoto bodu poznání a okamžitě jsem poslal zvědy jak do Lidového domu ČSSD tak do budovy KSČM na ulici Politických vězňů, aby se tam, samozřejmě důvěrně, u svých známých pozeptali, jak to tam s elektronickou figurou Tupotluka přesně sfoukli. Víte, nejvíc mě zajímalo, kolik lidí ho obsluhje, kolik třeba ve dne, kolik v noci atd., ale oni se vám ti zvědové všichni vrátili s tím, že tam nikdo o elektronickém Tupotlukovi nic neví.
No pochopitelně, bodejť by se s takovým esem v rukávě pochlubili. Takovou věc tam mají před čmuchaly zabezpečenou na tisíc zámků - a já vám ji teď sděluji jenom proto, aby vás Tupotlukovy sprosťačiny, když na ně narazíte, nerozčilovaly, ale naopak vám pozvedávaly náladu. Protože víte, jak nám, levici, drží tenhle Tupotluk, tak říkajíc klandr? Ale samozřejmě jenom potud a tak dlouho, dokud teď hned nevyběhnete na chodník a nevyřvete všechno, s čím jsem se vám právě svěřil, do celé republiky.