Ano, bude řeč o Schwarzenbergovi. Onom pokrytci, nepostrčeném k lidství a charakteru pohádkami Boženy Němcové či Jaromíra Erbena či vůbec jakýmkoliv jinými projevy českého ducha, ale zato práci českých robotných rukou postrčeném k bohatství, pýše a neohraničené nadutosti. O pánovi s ukrutně popleteným smyslem pro právo a spravedlnost, který se ještě neuvěřitelněji odvažuje dávat tento svůj pokřivený smysl našim lidem co nejčastěji jak na odiv, tak na slyšení. Takže ho dobře poslouchejte: Když se v Kyjevě vzbouří lidé proti legálně zvolené – ale spíš proruské než prozápadní vládě - je nutno tyto vzbouřence podporovat ať to stojí, co stojí. A běda, třikrát běda zločinné vládě, která by se svou ozbrojenou mocí chtěla těmto spravedlivým vzbouřencům postavit. Jestliže se ale totéž odehraje na východě Ukrajiny, s tím rozdílem ovšem, že se lidé vzbouří nikoliv proti vládě zvolené, ale podvodně najmenované, zato však co nejostřeji protiruské, vzbouří se cosi nesmírného i v hrudi Schwarzenberga a jme se nad celou Evropou hulákat, že policie a vojsko suverénního státu mají plné a nezpochybnitelné právo potlačit tyto vzbouřence absolutně všemi prostředky, a je nesvědomité až zločinné, když s použitím těchto prostředků otálejí.
Takovéto je tedy až vášnivě ženské pojetí práva a spravedlnosti našeho bývalého ministra zahraničí a dnes stále ještě předsedy zahraničního výboru sněmovny. Pojetí tak jednoduché, až mu je člověk závidí. Všechno na světě, co je ruské nebo proruské, je právě z tohoto důvodu zločinné a hodné vymýcení, ale všechno protiruské je právě z tohoto důvodu hodno ochrany i nejhlubší sympatie. Ta nenávist vůči všemu ruskému je v tom člověku tak čirá a nezředěná jakýmkoliv jiným ohledem, až vás téměř nutí domýšlet, kdy a na jakých podkladech vznikla, i z jakých zdrojů se její prudce žhnoucí a nikdy nepohasínající plamen napájí. Roušku nad touto záhadou nadzvedl majitel tohoto tajemství snad jenom jednou v životě, když prohlásil, že nemá nic proti prostým ruským lidem, ale že kdyby na něho někdo přišel s Medvědvem nebo Putinem, nemohl by se divit, kdyby s ním on (Schwarzenberg), vyrazil dveře.
Vadí mu tedy zřejmě ruská státnost, skutečnost, že i tenhle národ je zastřešen státním formou, že si zkrátka dovoluje tu příšernou neomalenost být zrovna takovým státem, jako jsou státy ostatní. Takovouto absurditu ovšem on, Schwarzenberg, ve specífickém případě Ruska přijmout nemůže, a štve proto proti Rusku bezkonkurenčně nejhlučněji i nejdivočeji ze všech politiků v Evropě. A nikdo na něj za tu posedlost nehodí síť, nikdo ho za ni nestrčí do šatlavy pro poškozování státních a obchodních zájmů republiky, ani ho nedelegují k psychiatrické prohlídce, kde by mu možná od jeho nenávistné pominutosti pomohli.
Bylo k večeru, ležel jsem na gauči a uvažoval nad tím, jak je nízké a lidsky ubohé nenávidět, národ, stát, anebo i jednolivce nikoliv za to, že něco nesprávného provedli, ale vlastně jen za to, že tady jsou a že existují. Cosi mi to připomínalo, rozvažoval jsem co – a pak jsem prudce z toho gauče vyskočil a běžel k počítači.
ANO, Wolfowitzova doktrina, podle níž jedou USA už od roku 1994, je přesně tatáž protiruská umanutost, kterou hlásá Schwarzenberg. A jakže zní její nejpostatnější myšlenka?
ZEMĚ, KTERÁ POD KVALIFIKOVANÝM VEDENÍM A S VYUŽITÍM DOMÁCÍCH SUROVIN DOKÁŽE VYBUDOVAT MOC GLOBÁLNÍ, NA USA NEZÁVISLOU, SE PRO USA STÁVÁ ZEMÍ NEPŘÁTELSKOU.
No a takovéhlé země jsou na světě jenom dvě: Rusko a Čína. A obě leží jak Paulu Wolfowitzovi, tak našemu Schwarzenbergovi nestravitelně v žaludku - ale tak jaksi bez morálně srozumitelného důvodu. Tohle je jim tedy nápadně společné. Docela jako by zde existovala možnost vzájemého ovlivnění. Prokristapána, není tedy tenhle nešťastný Schwarzenberg nakonec čímsi jako emisarem Wolfowitzovy doktríny pro Evropu - aspoň tu střední, když už ne úplně celou? To by ovšem museli tihle dva pánové přjít někdy do styku? Počkat, faktem je, že Schwarzenberg se s americkými politiky setkával už v době svého pobytu v Rakousku a proto též doprovázel mezinárodně neotrkaného Havla na jeho cestě do USA. A zcela určitě se s Paulem Wolfowitzem setkal i na schůzi Bilderbergu (sraz světových bankéřů a vybraných politiků) v Chantilly (stát Virginia), ve dnech 5. až 8. června 2008 - podpisy obou jsou totiž uvedeny na příslušné prezenční listině.
Takže ono je to skutečně možné! No bodejť, tihle dva by se se díky společně žhnoucí nenávisti k Rusku, nemohli minout ani ve vesmíru, natožpak na zeměkouli. A teď se tu nenávist silou mocí snaží vštípit do našich nejmladších generací, které by se - počítaje v to už naše současné šedesátníky a všechny mladší až k nemluvňatům (viz oběžník č. 28/42 z kanceláře NSDAP o vysídlení Čechů hned po skončení vysídlení Židů) - bez Ruska nikdy nenarodili. A dost možná, že se za dar té nenávisti jdou občas pomodlit a poděkovat i do kostela.