Ruská vláda si konečně uvědomila, že nemá žádné západní „partnery“ a hořce si stěžuje na propagační lži a desinformace, které proti ní - a to bez jakýchkoli důkazů - vypouští jak Washington, tak jeho evropští vazalové včetně jejích presstitutes (prostitujících se médií). Možná se původně domnívala, že v síti těchto lží a démonizace uvíznou jen Irák, Sýrie, Čína a Edward Snowdon, ale ono se v reálu dalo čekat, že jednou přijde na řadu i Rusko samotné. Což se stalo a je nyní zapotřebí, aby jak ruská vláda i Evropa nahlédla za stěnu americké propagandy, protože tam je možno spatřit jevy ještě zlověstnější, než jak se zatím celková situace jeví.
Velitel NATO generál Breedlove a senátní návrh zákona 2227 jasně naznačují, že Washington připravuje sebe sama i Evropu na válku s Ruskem.
Evropa zatím otálí vyhovět požadavku Washingtonu přijmout Ukrajinu do NATO. Evropané totiž dobře vědí, že v případě, kdy Washington spolu se svou loutkou v Kijevě rozpoutá válku s Ruskem, octne se právě Evropa první na ráně. Takovéto otálení pochopitelně Washington dráždí a není v té souvislosti bez zajímavostí uvést doslovné vyjádření k věci americké náměstkyně zahraničí Nulandové. Zní takto: „Fuck Europe!“, což by se dalo slušně přeložit jako: „ Aťjde Evropa k čertu!“ Nulandová tak nechtě vyjádřila přesně to, co se Washington chystá nyní provést.
Senátní návrh zákona o „obraně proti ruské agresi“ jde pak ještě blíž zlu, než jsem se dosud domníval. Jestliže tento návrh oběma komorami Kongresu skutečně projde – což vyhlíží pravděpodobně – bude Washington zmocněn obejít NATO a potvrdit Ukrajině status „spojeneckého národa“ nezávisle na tom, zda ta bude či nebude v daném čase členem NATO. A až tedy předmětný zákon vstoupí v platnost, bude Washington oprávněn poslat své jednotky na Ukrajinu a tím zavázat NATO k tomu, aby se společně s ním do války s Ruskem pustilo.
Všimnéte si, jak rychle Washington zkoncertoval jím samotným vyvolanou „ukrajinskou krizi“ v „ruskou agresi“, o níž nikdo živý nepřinesl jediný důkaz. Na příkladu Iráku, Libye i Sýrie se totiž Washington poučil, že jednat se dá nikoliv jen na základě faktů, ale i nejohavnějších lží. Vzpomeňme např., jak OSN přijala za svůj balíček lží, které ji předal Colin Powell, třebaže její vlastní experti všechna Powellova obvinění už předtím vyvrátili. Přesto všechno OSN svůj souhlas Washingtonu ke zničující válce proti Iráku poskytla. A nikdo, ani Britanie, ani Francie, ani Německo a ani desítky dalších zemí proti tomuto napadení neprotestovaly.
Závěr, který si USA z těchto skutečností odnesla, je ten, že lhát se prostě vyplácí. Běhny mohou vždy počítat s tím, že je na Washington spolehnutí. Za peníze prodají civilizaci za washingtonskou válku, která pravděpodobně bude válkou nukleární a ukončí život na Zemi. Peníze běhen tak shoří společně s běhnami.
Stěží může člověka obeznalého s praktikami Washingtonu překvapit, že nyní, když už mu svět odevzdal bianko šek, aby činil, jak se mu zlíbí, míří jeho krvelačný zrak na Rusko,. Dodneška jsme zažili tři zločinné americké vlády a viděli jsme, jak jsou jejích členové vítáni a vyznamenáváni kamkoli přijdou. A cizí vlády se zase předhánějí v pokusech vydobýt si od Bílého pozvání ke své vlastní návštěvě USA, což zřejmě pokládají za jakési vyjádření jejich váhy a vážnosti. Být přijat válečnými zločinci se stalo nejvyšší poctou. Dokonce i prezident Číny přijíždí do Washingtonu, aby se potěšil pohonstinstvím říše gangsterů. Svět se neopovážil učinit Washington odpovědným za zničení Iráku, Afganistánu, Libye – a nyní Sýrie a Gazy, a nepožádal Washington, aby zastavil vraždění lidí v Pakistanu a Jemenu, čili v zemích, se kterými se nenachází ve válečném stavu.
Washington si zkrátka zvykl mít ke lžím i vraždám volné pole – a nyní, vyzbrojen touto „svobodou“ - se obrací i proti Rusku.
Sázce ruského prezidenta na to, že svou neprovokativní a rozumnou reakcí na agresi Washingtonu ukáže Evropě, že Rusko problémem není, se – bohužel – v Evropě žádného ocenění nedostalo. A to z prostého důvodu: Evropské země přestaly myslet a jednat samostatně a ohýbají se podle vůle Wahingtonu. Evropa je nejsoucnost, slepě následující, co jí Washington přikáže.
Jestliže tedy ruská vláda ještě stále doufá, že zabrání válce s USA, musí jednat. To je vyřešit problém Ukrajiny tím, že přijme žádost seperatistických oblastí, aby byly znovu připojeny k Rusku. Jakmile totiž návrh senátního zákona 2277 bude přijat, nebude Rusko schopno vyřešit danou situaci, aniž by nevešlo do konfrontace s americkou válečnou mocí. Po přijetí zákona bude totiž Ukrajina prohlášena za amerického spojence.
Jestliže Putin do té doby nepoužije sílu, aby vyřešil problém kterým ho Washington obdařil, dojde k následujícímu: Washington vzbouří v Rusku všechny s Putinovou vládou nespokojené občany, skupiny a organizace a bude je povzbuzovat k tomu, aby tuto vládu obvinily, že nejedná, protože obavatelstvem původních ruských oblastí na Ukrajině pohrdá. Půjde-li vývoj touto cestou, přežije už pak Rusko jedině jako americká loutka.