Takový je titul článku, zveřejněný členem někdejší Reaganovy vlády ve funkci náměstka financí Paulem Craigem Robertsem na adresu posledního Obamova projevu v OSN. V článku se dále píše:
Obamův projev, přednesený v OSN 24. září, je nejabsurdnější záležitosí, jakou jsem kdy ve svém životě slyšel. Je absolutně neslýchané a pobuřující, aby se prezident USA postavil před zkoncentrované jeviště celého světa a vypouštěl z úst naprosto nehorázné lží, a souběžně s tím aby znovu dával světu na vědomí, že USA budou na všechna světová dění i nadále pokládat americký dvojí metr a stejně neochvějně budou i nadále vyjadřovat své přesvědčení o tom, že jedině USA - protože jsou výjimečné a nepostradatelné - mají právo porušovat všechny zákony. A bylo ještě neslýchanější, že při tomto skandálním výčtu nově vyhlašovaných amerických práv se ani jedna postava nezvedla ze svého místa a neopustila sál.
I zbytek Obamova projevu kráčel ve stejném duchu. „Stojíme na křižovatce“, „Jsme ukazateli pokroku“, „Snížili jsme možnost války mezi velmocemi“, „Stovky milionů lidí jsme pozvedli z chudoby“. A ve stejné době, kdy ebola pustoší Afriku, dovolil si Obama též prohlásit: „Naučili jsme se vymýtit nemoci a krotit sílu větru a slunce“.Stačilo už říct jediné. „Jsme božstvem“. Tahle slova sice nepadla, ale ono jeho omílané MY nebylo ničím jiným, než zkoncentrovaným vyjádřením právě této myšlenky i s logickým jejím dovětkem. „Jedině na nás ve světě záleží“.
I z dalších Obamových prohlášení je obtížné vybrat lež ze všech nejnestoudnější. Že by to byla tahle? „Ruská agrese v Evropě připomíná dobu, kdy velké země v rámci svých teritoriálních ambicí šlapaly po malých.“ Anebo tahle?„Poté, co se lidé Ukrajiny pozvedli ke svým protestům a výzvám k reformě, jejich prezident ze země uprchl. Proti vůli vlády v Kijevě byl anektován Krym. Rusko přepravovalo na východní Ukrajinu zbraně, což separatisty podnítilo k násilí a smrti tisíců lidí. Když bylo v oblasti ovládané separatisty sestřeleno civilní letadlo, neumožnili právě tito separatisté volný přístup k troskám letadla – a to po několik dnů. Když ukrajinská vláda začala uplatňovat svou moc nad celou Ukrajinou, odhodilo Rusko své dosavadní tvrzení, že separatisty jen podporuje, a poslalo přes hranici své pravidelné jednotky.“
Celý svět ví, že to byl Washington, kdo svrhl řádně zvolenou ukrajinskou vládu, že to on odmítl uvolnit satelitní fotografie, zachycující sestřelení civilního malasijského letadla, že Ukrajina až dodneška odmítá vydat instrukce, které pracovníci leteckého provozu vyslali letadlu těsně před jeho sestřelením, a že Washington znemožnil skutečné šetření, jak ke zničení letadla došlo. Celý svět také ví, že evropští experti na místě katastrofy dosvědčili, že na obou stranách kokpitu sestřeleného letadla jsou stopy po střelách, vypálených z leteckého palubního děla, což je jasným důkazem, že letadlo bylo sestřeleno ukrajinskou stihačkou, která v kritickém čase místem katastrofy prokazatelně prolétala.
Celý svět stejně dobře ví, že kdyby Rusko bylo zemí s teritoriálními požadavky, pak by se přece poté, co odrazilo útok americkými zbraněmi vybavené gruzinské armády na Jižní Osetii, už z Gruzie nestáhlo a připojilo by ji do svého těla, ve kterém se Gruzie ostatně po staletí předtím nacházela. (Všimněte si v té souvislosti zajímavé skutečnosti. Že totiž není vůbec žádnou agresí, když Washington během 13 let zbombarduje a vtrhne do sedmi zemí, ale agresí je teprve situace, kdy Rusko přijme žádost 97 procent obyvatel Krymu, aby byli znovupřipojeni k Rusku, k němuž Krym po celá dlouhá staletí patřil, /než jej Chruščov, jak známo, daroval Ukrajinské socialistické republice v roce 1954./ Čili v době, kdy jak Rusko tak Ukrajina byly součástmi téhož státu.)
Celý svět též ví – jak to vyjádřil představitel současné Doněcké republiky - že kdyby po boku separatistů skutečně bojovaly ruské jednotky, pak by se nemluvilo o Mariupolu jako o městu, ze kterého se ukrajinští vojáci museli stáhnout, ale těmi městy by byly Kijev a Lvov.
Ale zpět k Obamově projevu. Pochopitelně v něm chybělo to nejpodstatnější, co je příčinou neustávající světové krize. Je to neschopnost a neochota Washingtonu přijmout do mezinárodního společenství existenci jiných nezávislých zemí, jakými jsou zcela přirozeně Rusko a Čína. Protože podle Wolfowitzovy doktríny může být takovouto nezávislou zemí pouze Amerika. Obama to ostatně ve svém projevu nijak neskrýval, když řekl, že Rusko a Čína mohou být součástmi washingtonského světového pořádku za té podmínky ovšem, že přijmou americké vůdčí postavení a nebudou se nižádným způsobem do amerického řízení světa plést. A jestliže tedy Obama výslovně prohlásil, že USA budou s Ruskem spolupracovat jen za podmínky, že Rusko změní svůj kurz, znamená to jasný požadavek, aby Rusko napříště kývlo na vše, co si Washington usmyslí, aby uznalo jeho vedoucí roli ve světě, a na své vlastní zájmy už navždycky a definitivně zapomnělo.