Taková je ústřední myšlenka článku náměstka financí v někdejší Reaganově vládě P.C. Robertse, jak byl nedávno zveřejněn na jeho internetovém deníku. Dodejme ovšem, že podle Robertse jde o toleranci sebevražednou. Roberts tento svůj názor zdůvodňuje takto:
Jestliže Washington neústupně trvá na tom, aby Rusko uznalo americkou vůdčí roli ve světě a svých vlastních zájmů se proto zřeklo, může být výsledkem tohoto postoje jedině americká válka jak proti Rusku, tak proti Číně. Ani Čínu jako budoucího svého nepřítele totiž Washington nepřehlíží, jak vyplynulo ze slov prezidenta Obamy na zářijovém zasedání OSN. Podle jeho vyjádření mají USA v úmyslu být tichomořskou mocností též v oblasti Pacifiku, přiléhajícímu k Číně, aby zde – podle Obamova vyjádření - „udržovaly mír, stabilitu a volný obchod mezi národy“. A to tak, že vybudují síť vzdušných a námořních sil od Filipin až k Vietnamu, zajišťujících USA možnost řídit a kontrolovat pohyb životních zdrojů v Jihočínském moři s případnou eventualitou odizolovat zde v případě potřeby Čínu od zbytku světa.
Pokud mohu ze svého pohledu říct, ani ruská a ani čínská vláda si dodneška skutečný rozsah hrozby, kterou pro ně současný Washington představuje, ještě neuvědomily. Hlasitě vyslovovaný požadavek Washingtonu být jediným hegemonem na zeměkouli vyhlíží totiž tak za vlasy přitažený, že se reálnou hrozbou ani být nezdá. Jenže ona ta hrozba reálná je.
Tím ovšem, že ji jak Rusko, tak Čína neberou tak vážně, jak by si zasluhovala, nese s sebou ten následek, že na ni ani neodpovídají tak, aby ji zlikvidovaly dřív, než se přetaví ve válku.
Co by tedy měly udělat? Ruská vláda by např. s velkou mírou pravděpodobnosti dokázala zlikvidovat NATO, kdyby v odpovědi na sankce na ně uvalené, informovala evropské vlády o tom, že státům, jež jsou členy NATO, už nebude prodávat svůj zemní plyn. Jenže ruská vláda namísto aby na tuto účinnou páku zatlačila, umožnila Evropské unii zakumulovat obrovská množství zemního plynu, dostatečného pro zásobení evropských domácností i průmyslu na celou nadcházející zimní sezónu.
Že by tedy ruská vláda za peníz zájem svého národa prodávala?
Velmi podstatná část washingtonské moci se opírá o roli amerického dolaru jako světové rezervní měny. Přitom jak Rusko, tak Čína mají v rukou všechy možnosti, aby tento pilíř americké moci a současně i instrument k vyhlašování její role světového hegemona podkopala – ale činí v tomto směru jen velmi váhavé kroky. Rusko se dokonce do dnešního dne neodhodlalo k tomu, aby všem washingtonským loutkám v Evropě oznámilo, že pokud jim plyn bude i nadále prodávat – pak jedině za ruble. Dá se totiž jen těžko pochopit, proč Rusko, zakoušející takovou míru nepřátelství a démonizace ze všech stran, neučiní nic pro posílení své vlastní měny, a namísto toho posiluje dolar americký. Možná je takovýto vývoj důsledkem toho, že současná ruská ekonomika je infikována na Západě vystudovanými ekonomy, reprezentujícími spíš západní než ruské zájmy.
Jestliže ovšem na straně Ruska zaznamenává Západ takovouto do očí bijící slabost, nečiní pak Obamovi žádný problém vystoupit na tribunu OSN a hlásit z ní ty nejnestoudnější lži o Rusku, aniž by se musel obávat, že ho to bude něco stát. Čímž se ruská pasivita stává samozřejmě přídavným palivem, přikládaným na ohniček pokračující démonizace Ruska. A aby toho nebylo málo, umožnila ruská vláda tiskovým magnátům ze Západu, aby si pro sebe odkoupili řadu ruských tiskovin, které nyní pochopitelně pomlouvají jak ruskou vládu, tak Putina.
Prodalo tedy Rusko svou duši za dolary? A neprodali ruští oligarchové Rusko za své vklady ve švýcarských a londýnských bankách?
Jak Rusko, tak Čína mají na svých územích muslimskou populaci, mezi níž agenti CIA čile povzbuzují rebelie, násilí a především snahy oddělit muslimy od Rusů. Cílem Washingtonu není totiž nic bohulibějšího, než rozčlenit Ruskou federaci do řady státečků, které by pro hegemonní postavení USA ve světě nepředstavovaly už žádnou překážku. A bohužel stalo se, že ruské i čínské obavy z rozbrojů mezi jejich muslimskými entitami způsobily, že se obě vlády ve svém postoji k Islamskému státu ztotožnily s postojem USA. Kdyby ovšem obě tyto země konečně pochopily, že smrtelným nebezpečím pro ně není nic než Washington a pak už nic jiného kromě toho Washingtonu, řidily by své kroky podle staletími osvědčeného rčení, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. Pak by jak Rusko, tak Čína poslaly Islamskému státu své rakety země – vzduch, které by z nebe snímaly americké bombardéry jedno po druhém, a společně s pomocí ruského vojenského zpravodajství by v dotyčné oblasti přivodily americkou porážku. Společně s ní by padly americké loutkovlády v Saudské Arábii, v Bahrainu, v Kataru, ve Spojených arabských emirátech, v Jordánsku, v Egyptě a vůbec ve všech amerických protektorátech, Washington by ztratil kontrolu nad ropou Středního východu a petrodolar by se stal historií. A je neuvěřitelnou absurditou dneška, že namísto takovéhoto vývoje pracují Rusko i Čína přičinlivě na tom, aby petrodolar udržely při životě a Washingtonu umožnily dál a nerušeně Střední východ ovládat.
V Rusku i v Číně žije určité procento lidí, kteří touží být tzv.„zápaďáčtí“. Krach komunizmu v obou zemích a úspěch americké propagandy v průběhu studené války vytvořily v určitém typu lidí druh spřízněnosti spíš s Amerikou, než s vládou vlastní. V Rusku jsou tihle lidé známí pod termínem atlantičtí integrálové a jsou to Rusové, kterým by nevadilo ocitnout se jednoho krásného dne v načančaném západním náručí.
Neschopnost ruské a čínské vlády vypořádat se s hrozbou ohrožující jejich existenci jako suverénního státu v důsledku přetrvávajícího tlaku amerických neokonzervativců na jejich vůdčí roli ve světě, činí jadernou válku stále pravděpodobnější. Jestliže Rusko nezachytí toto nachylování se k válce včas a dostatečně účinnými prostředky, stane se jedinou další možností buď válka, anebo rusko-čínské podřízení se požadavku Washingtonu na jeho neomezené vládnutí světu. Nu a protože neexistuje možnost, že by síly USA či NATO dokázaly okupovat šírošíra Ruska a Číny, může být tato příští válka jedině válkou jadernou.
Aby se svět této válce vyhnul, musí ruská i čínská vláda projevit mnohem víc realistického smyslu při odhadu a ocenění zla, které se ve Washingtonu usídlilo a proměnilo jej – a s ním i celé Spojené státy – v nejterorističtější místo na zeměkouli.
Je možné,že Rusko, Čínu a vůbec zbytek světa spasí ještě včas americký ekonomický kolaps. Americká ekonomika dneška není totiž ničím jiným než domečkem z karet. Průměrná americká rodina, počítající se ke střední třídě, se nachází na trvalé linii sestupu. Univezity produkují absolventy s tituly i velkými dluhy a starostmi, kde a jak nalézt uplatnění. Dolar neudržuje už nic než tradice, zvyk a nejdivočejší peněžní manipulace.
Ten domeček z karet zatím tedy stojí jako výraz tolerance světa s korupcí, lžemi a dezinformacemi. A též proto, že se americkou hltavost zatím dařilo uspokojovat penězi, pocházejícími z podvodně manipulovaného systému. Rusko i Čína jsou schopny ten domeček strhnout, a to jak obě z těch zemí jednotlivě, tak akcí společnou. Budou mít vedení, která se rozhodnou to učinit a zabránit tak tragedii války, která by v tomto případě znamenala konec života na planetě Zemi?