Prostor pro tiulek se mi v dnešní situaci jeví příliš těsný. Protože by si v něm zasloužil být i tento: Jak na protiruský válečnický ryk ČT? Protože obé dohromady se teď na tzv. plné grády vaří v čarodějnické kuchyni zpravodajství ČT, a pod kotel se přidává, jak se ještě nepřidávalo. Docela jako kdyby si ředitel zpravodajců sezval čtyři sta svých podřízených a řekl jim: Zatím jsme se drželi zpátky, i když se vám to bude zdát neuvěřitelné. Ale je to tak a poznáte to od dnešního dne. Protože od dnešního dne už ve vašem slovníku nebudou existovat slova snad či možná, ale jen jistě a určitě. To znamená jasný proatlantický a protiruský postoj. Vstupujeme do rozhodující fáze a takovýto postoj a s tím související jednoznačný jazyk si od nás žádá náš americký spojenec a NATO, jehož prvního jsme – jak vám jistě nemusím oznamovat - přáteli, a druhého dokonce členem. To, jak na zpevnění našeho hlasu budou v těchto krizových – a nebál bych se říct, že možná i těsně předválečných dnech - reagovat levicoví či proruští pisálci , které jsme prozíravě a v předstihu vyhnali do iternetové rezervace, nás nemusí zajímat, protože odtud za prvé mluví už jen k tisícům a maximálně k desetitisícům, a za druhé se jim – až přijde pokyn shora – nasadí vůbec náhubek a éter ovládne už jen náš bojový a nedvojsmyslný jazyk. Ten jediný nechť se tedy od dnešního dne rodí na vašich redakčních stolech a od nich se vznese nad naší zem jako zvuk válečné polnice, svolávající všechno protiruské, protislovanské a pravicové do jednoho šiku, na který se naši atlantičtí spojenci mohou co nejdůvěřivěji spolehnout. Tím končím – a teď, kolegové, do díla!
Nějak takhle se muselo v nejvnitřnějších útrobách naší veřejnoprávní a ze zákona nestranné a nadstranické České televize promluvit, jinak si stále zvyšující se propravicové a protiruské běsnění ČT nelze vysvětlit. A co na to my, občané, kteří si na tohle uličnictví dokonce i platíme?
Odpovídám. BOJKOT! Nedokáže-li pravicové a zběsilé protiruské štvaní zpravodajství ČT ukočírovat žádná úřední moc tohoto státu, žádná Rada pro televizní vysílání a dokonce ani ne vláda, pak nám nezbývá, než abychom nenásilnou formu odporu zvedli my, občané. A to ani ne tak, že se na pořady zpravodajství ČT přestaneme dívat, protože tomu nás už jejich redaktoři stejně naučili, ale že odmítneme se na jejich štvavých pořadech aktivně podílet. Tzn., že budeme odmítat jejich pozvání do studií – že zkrátka a dobře celý levicový národ, který je u nás většinový, od ČT aktivně odstřihneme. A budeme pozorovat, jestli v důsledku tohoto kroku začne zkomírat spíš národ, nebo ČT. Což bude současně i odpovědí na nejaktuálnější otázku dnešních dnů: je-li zde národ pro ČT, anebo ČT pro národ?