Ano, i kdyby byl celý ze zlata (jako že samozřejmě není), tohle mu neodpustím. A komu že? Ministru Babišovi! A co? To, že z Martina Stropnického udělal ministra obrany a teď o něm dokonce prohlásil, že by byl vhodným kandidátem na prezidenta republiky. To je dost děs sam o sobě a ještě děsivější je to, že on, ministr Stropnický, proti tomuhle Babišově nápadu - jak dokládá jeho interview v sobotním Právu – nic nemá. Řekl, že to samé ( totiž že by byl vhodným kandidátem na prezidenství), mu prý už prozradilo i pár jiných lidí, a Babišovo prohlášení ho prý potěšilo jako výraz páně Babišovy důvěry. Tedy potěšilo a nikoliv šokovalo, jak to šokovalo nás. Probohaživého, copak si tihle aspiranti na nejvyšší úřad v republice neuvědomují, že kdysi byl naším prezidentem Tomáš Garrigue Masaryk? Zamysleli se tihle pretendenti někdy aspoň po dobu několika vteřin nad tím, jakým obrovským dílem přispěl tento náš skvělý myslitel a humanista ku prospěchu a svobodě národa, než kývl na to, že bude naším prezidentem? A co mají za sebou oni, jaké zásluhy o tento lid si připisují, jaké důkazy mravní síly či intektuální výjimečnosti předložili, jaká díla zdobí jejich dosavadní život? Čím a jakými výtvory, činy či aktivitami přispěl onen nejnovější v řadě prezidentských adeptů – o němž mluvíme - k našemu duchovnímu obohacení či prospěchu? Že řadou dobře ztvárněných divadelních, filmových či televizních rolí? Dobrá, ale v tom případě je záhadou, proč se kdysi a s ještě větším rámusem neuvažovalo s funkcí prezidenta republiky třeba pro Hugo Haase, Františka Smolíka, Jaroslava Vojty, Jana Pivce, Miloše Kopeckého, Vladimíra Menšíka, Vlastimila Brodského, Rudolfa Hrušínského atd. atd. Ani slovo o něčem takovém nikdo neutrousil a nejmíň ze všech pak oni sami.
Víte proč ne? Protože dříve v našich končinách existoval stud. Který ovšem zmizel a místo něj si užíváme nestoudnosti. Takové, že nám z ní zrak i sluch přecházejí.