Právě čtu na internetu, že českou delegaci, cestující do dvou míst v Rusku, aby tam uctila památku českých legionářů, zdržují ruské úřady na Vnukovském letišti v Moskvě. Už prý čtyři hodiny. Probíhá mi ta scéna před očima. Vedoucí české delegace Petr Gazdík pobíhá halou letiště od jedněch dveří k druhým a hlasitě vykřikuje, že on, jako místopředseda české poslanecké sněmovny a vedoucí české delegace, si na tohle skandální zdržování co nejdůrazněji stěžuje, žádá o spojení s českým ministerstvem zahraničí v Praze, a když je dostane, křičí do sluchátka, že Praha musí proti takovémuto hanebnému jednání ruských úřadů co nejdůrazněji protestovat. Hned poté žádá o okamžité telefonické spojení s ruským ministerstvem zahraničí, nejlépe přímo s Lavrovem, a vůbec vyvádí jako zpitý anglický guvernér v Indii předminulého století.

Samozřejmě, stát se mu totéž na letišti Johna Kennedyho v New Yorku, bude sedět na lavici jako putička a utěšovat kolegy z delegace, aby zachovali klid, americké úřady dělají zřejmě to, co je zapotřebí, a zanedlouho bude jistě všechno v pořádku.

Ale teď na letišti v Moskvě je v ráži jako by byl u sebe na chalupě a zjistil, že mu ukradli slepice. A ruští úředníci do jeho rozkacené tváře nevěřícně hledí a říkají si: „Propánakrále, tak tohle je místopředseda české poslanecké sněmovny? Nu vot, ni čort by eto ne vydumal. Jak uličnij vygljadivajet.“

Opravdu! Nemáte taky ten dojem, že aspoň v tom zahraničí by nás měl reprezentovat úplně jiný druh lidí, než se dnes děje?