A proč ne? Z jednoduchého důvodu. Nejsou totiž na hlavu padlí. Litviněnko, jak známo, Rusko zradil a všechny s informace o Rusku, které mohly Brity a Západ zajímat, vyklopil svým novým chlebodárcům hned poté, co svoji zradu dokonal a v Britanii se usadil. V tu chvíli byl Litviněnko pro Rusy odbytá - i když nepříjemně odbyvétá – kapitola, se kterou se ovšem už nedalo nic dělat a nedalo se také na ni už nic spravit. Předpokládat, že Rusové (na čele s Putinem zamozřejmě), se v této – pro ně de fakto už uzavřené situaci – roztřásli hněvem, přisahali Litviněnkovi pomstu a poslali do Britanie dva své emisary s vražedným poloniem v kufříku, kteří jej pak přemístili do Litviněnkova čaje, je historka tak absurdní, že jí mohla uvěřit jedině snad mluvčí anglického premiéra (přenášeno dnes ČT z Britanie ), či náš diplomat Votápek, ale nikdy ne střízlivě uvažující člověk.
Cožpak by si tihle v skrytu jednající nejvyšší představitelé Ruska nedokázali spočítat, že když budou opravdu jednat tak, jak je jim nyní na Západě připisováno, všichni západní politici i jejich prostitující se média půjdou při posuzování téhle aféry tou nejprimitivnější a pro ně té též nejvýhodnější cestou a předloží světu celou aféru takto co nejpřehledněji:
Litviněnko Rusko zradil a Rusové se mu za to pomstili tím, že ho otrávili.
Jistě, takováto historka o ukojení zrady vraždou zrádce by možná obstála v akčním filmu o gangsterech v Chicagu, ale propánakrále co pohledává ve světě nejvyšší mezinárodní politiky, v níž se tak úzkostlivě dbá na to neudělat jediný morálně chybný krok, protože světová veřejnost právě tohle co nejbedlivěji sleduje, posuzuje a hodnotí? A potřísnit si ruce vraždou se přece politicky rovná sebevraždě.
Bráno z tohoto hlediska, při uplatnění logiky i při zodpovědění otázky Cui bono, čili komu tohleto slouží, můžeme tedy jakoukoli vinu Ruska na Litviněnkově smrti s dobrým svědomím vyloučit..
Ale pozor! Vraťme se ke Cui bono a posuďme, komu Litviněnkova vražda skutečně posloužila. Komu dala možnost znovu vystřelit šíp na Rusko coby na říši zla a na Putina jako na otrlého vraha, jak to s nevídaným gustem provedla dnes odpoledne mluvčí britského premiéra, jistá si tím, že lidé na Západě jsou svými médií už natolik zpitomělí, že jim na mysl nevytane ani jedna z otázek, které jsme shora položili. Bylo to, jako by v okamžiku jejího spílání vystrčil čert ne růžky, ale rohy. A jaký to byl atentát na český fištrón, když náš diplomat Votápek její pomluvu dnes odpoledne na ČT poslušně a bezduše zopakoval.
Takže ještě jednou se zeptejmě: Cui bono v případě Litviněnka? A odpověď k nám přijde sama.