Komentátor Práva Pehe pochválil premiéra Sobotku za to, jak prý uvážlivě, státnicky a bez emocí pohlíží na uprchlickou krizi, a naopak zkritizoval prezidenta Zemana za postoj k témuž, který je prý zbytečně poplašný, populistický, na rozdíl od premiéra tedy nestátnický a zahleděný jen do naší země i našich občanů – a postrádající tak širší pohled evropský, ne-li tedy – to už svrbí na jazyku jenom mně – přímo severoatlantický. Jako kdyby nechtěl vidět a slyšet nic o skutečném rozměru migrantské krize, která proti všeobecnému očekávání ani v současném mrznoucím čase nepolevuje a slibuje tedy stát se skutečným stěhováním národů na evropskou pevninu, až teplota vzduchu i vody v oblasti Středozemního moře začne šplhat nahoru. Stěhováním o to masovějším, že právě Evropa a EU, ke které se jako k reálné naději Pehe vzpíná, dává na všechny strany najevo, že si s hrozící krizi neví rady, ústy svých představitelů vyslovuje pochybnost o tom, že by se kolem Evropy dala zbudovat hráz, jež by přiliv migrantů zastavila, a vylučuje i možnost, že by se proti migrantskému přilivu dalo použít vojsk NATO – takže kdo skutečně zodpovědný se může divit či dokonce kritizovat prezidenta za to, že za tohoto stavu přiznané evropské nemohoucnosti navrhuje řešení národní, jak to ostatně činí i jiné evropské země, nejakuálněji např. Bavorsko? Čili ochranu hranic vlastními silami, což ovšem není úkol na týdny či na jeden měsíc, ale na dobu podstatně delší, a je tedy už dnes právě tak čas o této možnosti mluvit, získávat pro ni souhlas a následně pro ni i něco dělat.

Nemohu si pomoci, ale právě takto s přestihem jednat a připravovat se na existující možnost, že evropské řešení zklame, považuji já – na rozdíl od komentátora Peheho – za státnické. Ale on – to už známe ze všech jeho dalších statí – všechna česká řešení, která by nebyla políbená severním Atlantikem, čili zarámovaná buď do EU či do NATO a jedině tak též politicky přípustná, považuje za porušení svátosti.