Jsi-li známý člověk a nikoliv známý politik, a pálí-li tě nutkání vyslovit se i k politice, máš dvojí možnost. Buď jako člověk demokratický na to půjdeš jako každý jiný tvůj spoluobčan po demokraticku, tzn., že napíšeš svůj příspěvek do novin či na internetový server – nu a protože jsi známý člověk - s velkou pravděpodobností bude tvůj názor zveřejněn, lidé jej budou číst, diskutovat o něm, nu a protože jsi známý, bude ta diskuze širší, než kdybys známý nebyl.
Tolik pro případ, že jsi coby známý člověk i demokrat a slušný občan. Jsi-li ovšem opak demokrata, čili oligarcha a člověk neslušný, půjdeš na to zgruntu jinak. Svůj politický názor nevyšleš do prostoru jen tak nahý a a nechráněný, jako bys byl tvorem s holým zadkem, ale zabalíš jej do atributů své proslulosti, a tedy do toho, co každý nemá, ale čeho ty máš tolik, že ti to občas narušuje i rozum. Vybavíš tedy svůj názor tak, aby nezamířil jen k nějakým skupinkám diskutérů v Horní Dolní, ale aby jak slavná bomba Little boy zasáhla statisíce možná i miliony. Herdekslávek, vždyť jenom ty (a s tebou už jen hrstka), tuhle možnost máš, tak proč bys ji nevyužil? Sice u příležitosti, která se týká jen tvého oboru a který tedy s politikou nemá nic společného ale proč právě sem bys to své entré do politiky nemohl nově a šikovně propašovat? Budou tam kamery filmové i televizní, čili přímý přenos a tím pádem i dosah ke zmíněným statisícům či milionům. Jen do toho Davíde, právě na výročním vyhlášení Andělů s tím vyraz, a buďto pak vyrazí oni tebe, nebo prorazíš a sklidíš slavů hned dvakrát – za zpěv i za politiku.
I poslechl David Koller svého vnitřního našeptávače a při přijímání sošky Anděla - zcela mimo program - požádal prezidenta Zemana, aby nás netahal na východ. Na celé shromáždění to padlo jako studená sprcha – a stejně tak na lidi, kteří sledovali pořad u televizorů. Kdoví, zda zpěvák v tu chvíli věděl, že úřad prezidenta je už delší dobu nejpopulárnější politickou institucí u nás, a že politiku prezidenta podporuje 62 procent našich lidí, což je v rozměru evropském i světovém podpora naprosto mimořádná, která nejpravděpodobněji nevznikla jen tak sama od sebe. Pokud o tom zpěvák tedy věděl, byl jeho útok na prezidenta i vědomým útokem na oněch 62 procent nás Čechů, kteří za politikou prezidenta stojíme. U zpěváka, který každoročně usiluje o hlasy diváků, vypadá takovýto postoj jako sebevražedný – pokud se ovšem jeho ego nerozrostlo už do tak do široka, že svého nositele přivedlo na nápad, že jedinou větou, vyřčenou pravým člověkem v pravý čas a na pravém místě, by se dal způsobit zázrak, kterým by se přízeň občanstva k prezidentovi změnila v nepřízeň, a kterýžto div by by mohl vykonat právě on – David Koller. A právě zde, v Hudebním divadle Karlín, a to prakticky před zraky celého národa. Vždyť mu tolik tleskají za zpěv a za anděla, tak proč by mu neměli tleskat i za jeho vklad politický a přijat jej za svůj. Zvlášť, když ty kytary, na které se hraje, jak se zpěvák oduševněle vyjádřil, přicházejí z USA a ne z Ruska? Bylo by to velké i historické a jméno Koller by vstoupilo do análů nejen uměleckých.
Avšak nenapadl zpěvák toho večera za údajně proruský postoj jenom prezidenta, své si od něj za totéž schytali i exprezident Klaus a ministr Babiš. A právě u Babiše bych se rád zastavil. Jako žáček, vykřikující na paní učitelku, že to ne on převrhl kalamář s inkoustem, ale tady Franta vedle, vzkázal zpěvákovi, že on k Rusku neinklinuje ani se s Číňany a Rusáky nekámoší. Že ho mrzí, že jej zpěvák řadí ke Klausovi a Zemanovi, protože on do Ruska nejezdí, ale minulý rok že byl v Bílém domě a v Pentagonu, kde se setkal s Michalem Bloombergem. Ale kdo do Ruska jezdí, je prý pan Kellner, toho by prý bylo třeba natáhnout na skřipec, a ne jeho. A aby zpěvákovi svou přízeň k Washingtonu doprovodil i důkazem, poslal mu ze své cesty po USA i fotky.
Ó trapnosti, tvé jméno je trapnost, chce se člověku po shakespearovsku řvát a bít divoce kolem sebe, když čte tak příšerné a neuvěřitelné nejapnosti a de fakto omluvy zpěvákovi z pera, hlavy a kanceláře místopředsedy české vlády, a najednou se mu teprve teď vyjasňuje, za co to od něj asi dostal rusofobní herec Stropnický roli ministra národní obrany, i za co se stal jeho tiskovým obráncem stejně založený Martin Komárek. A současně s tím teprve teď vidí Babišovu hlavu, dosud jakoby neutrální a na všechny strany obrácenou, jaká skutečně je. Že je to stejná rusofobní hlava jako hlava Kalouskova či Schwarzenbergova, s kterými vlastně v podstatě souzní a politicky se s nimi durdí jen proto, že spolu s nimi loví voliče ve stejném rybníku. A že tedy vlastně můžeme zpěvákovi Kollerovi poděkovat za to, že se nám díky jeho útoku ta hlava otevřela a že jsme v ní konečně našli to, co v ní doopravdy vždycky bylo a je. A že měl možná pravdu autor, který už předf lety napsal, že Babiš není nic než trojským koněm pravice, kterého právě ta pravice, respektive jedno procento našich nejmovitějších, do politického boje vyslala a po lidovém až proletářském způsobu vymustrovala, když viděla, jak jejich dosavadní ochránci ODS a TOP09 jedou nezadržitelně ke dnu.