Od 27. května do 30. května, tedy celé tři dny (tahle délka se bude stále prodlužovat, až z ní bude nová dočasnost), budeme mít možnost vítat na našich silnicích americké mloky v khaki uniformách, přesunující se ze svých základen v Německu přes naše území do Pobaltí, kde se účastní manévrů Saber Strike čili Sek šavlí. Američtí mloci si tím trochu zajíždějí, ale není to úplně beze smyslu, protože na českém území se k nim - jak se kulantně vyjádřil náš herec a ministr národní obrany Stropnický - připojí česká technika. I slaboduší ovšem chápou, že ona česká technika se nevykodrcá na svůj velký výlet sama od sebe, ale budou ji obsluhovat čeští vojáci, kteří ji ve společné koloně s mloky dopraví až k hranicím Ruské federace do Pobaltí, odkud budou společně s mloky ukazovat směrem k ruským lidem své svaly. Takže podle úsloví, že kdo s vlky žije, s vlky vyje, dojde v Pobaltí k našemu společnému vystoupení a spojení s armádou, která svou expanzívností a nutkáním rozlézat se do všech koutů zeměkoule, dalece překonává představu, jakou měl o expanzívností náš slavný spisovatel Karel Čapek, když s úmyslem zobrazit ji v co nejodpudivější formě, sepisoval svou knížku Válka s mloky..
Ale nám to nevadí, nevadí to ani vládě, která naši účast v Seku šavlí schválila, jedeme společně vlastně už se supermloky a jsme už od nich skoro k nerozeznání. Jedeme s nimi zvesela i s chutí a s veškerým klidem i proti Karlu Čapkovi, proti Husovi i proti Masarykovi, proti všemu zplesnivělému humanizmu a demokracii. Vždyť jsou-li tihle supermloci usazeni v tisících základen po celém světě, sedíme tam s nimi vlastně už dnes tak trošku i my. Tak trošku jsme s nimi ve 179 základnách v Německu, ve 109 základnách v Japonsku, v 85 základnách v Jižní Koreji, a celkově jsme s nimi v tisících a snad vůbec nespočítatelných základnách (proto asi Pentagon jejich přesný počet nezveřejňuje), v 74 zemích světa.
No řekněte, není to nádherný, povznášející pocit?