Jako autor románů pro mládež, vyzvedávajících nade všechno ideu fair play, cítím povinnost vyjádřit se k mravnímu pošlapání ušlehtilých olympijských ideálů, ke kterému v těchto dnech dochází. A to nikoliv až v průběhu olympijských her, jak tomu bylo např. v Berlíně v r. 1936, ale ještě před jejich zahájením. Mám tím na mysli kolektivní zákaz účasti na hrách v Riu de Janeiro celé ruské atletické reprezentaci, a to jako kolektivní trest za to, že z použití zakázaných látek - a tedy z dopingu - bylo údajně usvědčeno p ě t ruských atletek. I kdybychom připustili, že obvinění těchto pěti sportovkyň bylo spravedlivé, nelze se ubránit otázce, za jaký to přestupek jsou zákazem postiženy desítky dalších ruských atletických reprezentantů a reprezentatek, kteří – jako např. světová rekordmanka ve skoku o tyči Jelena Isinbajevová - prošli během své sportovní kariéry desítkami dopingových kontrol a vždy z nich vyšli čistí. Za co jsou tedy trestáni oni? Oni nevinní? Za to, že jsou Rusové? A tedy za svou národnost? A za to, že současný západní svět na čele s neokonzervativní vládou ve Washingtonu dnes vede proti všemu ruskému zničující ideologickou i hospodářskou válku? Ale zájmy politické, jež země Světa rozdělují a nikoliv spojují, nemají přece aspoň v olympijském hnutí, když už ne též všude jinde, co dělat. Vždyť už druhý základní princip olympizmu, jak je uveden v Olympijské chartě, říká: Cílem olympizmu je zapojit sport do služby harmonického rozvíjení lidstva s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti. A šestý základní princip dodává: Jakákoliv forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodů rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či jakéhokoli jiného důvodu je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí.
Diskriminace vůči zemi nebo osobě.... je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí, říká tedy Olympijská charta, ale ničeho jiného než právě této diskriminace se Mezinárodní atletická federace - a na základě jejího doporučení pak i Mezinárodní olympijský výbor - vyloučením nevinných ruských atletů a atletek z olympiády v Riu dopouští. Vždyť i jen diskriminace vůči jediné osobě, jak říká charta, ale i jak nám napovídá i lidské svědomí, by útočila proti morálnímu principu v nás a v našich očích by tedy ideu olympijských her očernila – a my zde máme vyloučení z her atletů země, pokrývající téměř jednu šestinu zeměkoule. Kam se tedy ztratila další zásada olympizmu, jíž je jeho univerzálnost, vyjadřující zásadu, že olympiády jsou zde pro všechny – a ne jen pro někoho?
Bohužel – tohle „morální harampádí“ se hodilo za hlavu v zájmu jediného: Zákazem startu Rusů v atletické části olympiády, jež je je na olympiádách bezkonkurenčně nejsledovanější, posílit v Rusku opozici vůči nezávislé politice Putinovy vlády. Funguje zde totiž předpoklad, že když se západnímu politickému establishmentu podaří udělat z Ruska onoho chudáčka a otloukánka v partě, se kterým nikdo nemluví a nikdo se s ním nekamarádí, vybudí se v současné ruské populaci mínění, není-li její vláda možná až zbytečně moc nezávislá? A neměla-li by tudíž být vůči Západu víc ústupčivá, aby se pro něj stala přijatelnější. (Vždyť nás už nikdo nechce – jsme sami.na světě!)
Jenže ustoupit, jak nedávno prohlásil Putin, není kam. Kromě jediného ovšem. Že by Rusové řekli: Pojďte a vezměte si z naší země - a jmenovitě z našeho přírodního bohatství - co se vám líbí a co by se vám hodilo.
Protože jen o tohle v dnešním nepřátelském tažení proti Rusku jde – a o nic jiného. V tažení, do kterého, bohužel, vstoupili i členové Mezinárodní atletická federace a Mezinárodního olympijského výboru. Hlasovalo se, lidské se přehlasovalo - a nelidské a neolympijské získalo vrch. A olympijská charta, jejíž základy sepsal zakladatel her baron Coubertin společně s naším krajanem Dr. Guthem- Jarkovským, zaplakala. A bude plakat a žalovat na nespravedlivost lidskou po celou dobu atletické části her, zatímco osnovatelé téhle špinavé hry si budou spokojeně mnout ruce.
Věřme, že jen dočasně – a hlavně naposledy.
A na závěr: Dík všem z našich lidí, kteří princip kolektivního trestu ruských atletů a atletek odsoudili, či nad ním vyslovili údiv resp. nesouhlas. Pokud vím, učinili tak oštěpařka Barbora Špotáková, šéftrenér českých atletů Tomáš Dvořák, či předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Dík za jejich sportovní i olympijský postoj ještě jednou