Trápí nás to už roky. Neuplyne jediný den, aniž by nám ČT jako zákusek k obědu či k večeři ( a nejčastěji k oběma jídlům během jediného dne), nepředložila na TV obrazovku rozšafnou tvář politika Kalouska, včetně jeho ještě rozšafnějších názorů na to či ono. Ta frekvence jeho uvádění do zpravodajských pořadů ČT je tak enormní, že cizinec, který by si představu o rozvrstvení politických sil u nás chtěl udělat z toho, jak často se zástupci jednotlivých našich politických stran objevují na monitorech českých televizorů, by musel dojít k závěru, že právě strana tohoto muže – TOP 09 - je u nás nejen daleko nejsilnější, ale zcela určitě i strana, šplhající se k nějakým devadesáti až stu procentům občanské podpory. Třeba jako Korejská strana práce v Severní Koreji.

Krajské a senátní volby, jež u nás proběhly koncem předminulého týdne proběhly, tu podporu ukázaly: 3, 40%.

ČT ve své chartě slavnostně vyhlašuje, že chce být vždy politicky nestranná a objektivní. Takže už dnes, pokud by tu nestrannost a objektivitu chtěla ze slov přenést do činů, čili určovat i frekvenci vystoupení politiků ve svých pořadech aspoň přibližně podle podpory, kterou ty strany u svých občanů mají, by se politici strany ANO měli objevovat na obrazovkách ČT pětkrát až šestkrát častěji než politici TOP 09 – nu a jelikož za tuto stranu hovoří téměř vždy jen sám Kalousek – pak tedy pětkrát až šestkrát častěji než Kalousek. Politici ČSSD by pak měli být na obrazovkách čtyřikrát až pětkrát častěji než Kalousek, KSČM zhruba třikrát častěji než Kalousek, ODS zhruba dvakrát častěji než Kalousek, SPD zhruba jeden a půlkrát častěji než Kalousek, a STAN zhruba jeden a čtvrtkrát častěji než Kalousek.
Sečteno a podtrženo by tedy – pokud by ČT chtěla být opravdu nestranná - měl mít Kalousek šanci vylézt na obrazovku maximálně tak jednou za měsíc.
Což se samozřejmě neděje a zpravodajská redakce ČT též nikdy nic podobného nepřipustí. A proč ne?
Hlas žádného českého politika se totiž nevine k politické linii samotné zpravodajské redakce ČT , jež by se dala vyjádřit heslem: ještě hlouběji vražme hlavu do americké zadnice a ještě bojovněji tasme meč na Rusa, homogenněji než hlas Kalouskův. (Samozřejmě, ČT by dle znění své charty žádnou svou vlastní politickou linii mít neměla, ale charta ne charta má ji a vyslovuje ji bez cavyků už od sametu až do dneška.)
To je, řekl bych, teorie oficiální. A pak je zde teorie spiklenecká. Ta sice nese opačné znaménko než teorie oficiální, ale nelze říct, že má proto menší právo být tou pravou. Přichází s dost odvážným názorem, že ve zpravodajské redakci ČT působí – samozřejmě v utajení – jistá levičácká a možná i trockistická skupina, která právě co nejčastějším uváděním Kalouska na obrazovku ČT sleduje cíl přivést pravicovou politiku u nás tzv. zu grund. Čili ji z naší politické mapy víceméně vymazat.
Mám za to, že pokud je tahle stopa správná, je třeba se před usilováním téhle rozvratnické partičky hluboce poklonit. Dělá svou práci na sto procent.
Jenomže, proboha, za jakou cenu? Copak tahle věc, jakkoli prospěšná, může převážit duševní utrpení, které s Kalouskem na obrazovce každodenně prožíváme?
Takže, pane Šámale, pane Mrzeno! Snažte se ty levičáky u vás dostat do lochu! A to co nejdřív. Držíme vám palce!