Mluvíme-li o falešných zprávách, pak poslední číslo časopisu National Enquirer dalo všem prostitujícím se médiím mainstreamu návod, jak se opravdu pořádně nabalit: Castro přiznal na smrtelném lóži: Kennedyho jsem zabil já. Jak jsem stvořil Oswalda.
Je to téměř tak povedené, jako další a další falešné zprávy dnes a denně kolující na presstitutkách Washington Post, New York Times či Guardian. Ano, i tenhle britský levicový list se propadl do žumpy presstitutek, když napsal, že CIA došla k závěru, že „ruští operativci skrytě ovlivňovali americkou volební kampaň, aby tak zajistili vítězství republikánského kandidáta.“
Jestliže je CIA skutečně tak hloupá, že tomuhle věří, pak nemáme v USA kompetentní zpravodajskou službu.
Samozřejmě, CIA nic takového neřekla a ničemu takovému ani nevěří. Falešné příběhy v prostitujících se médiích pocházejí totiž vždy a všechny od nejmenovaných mluvčích. Někdejší britský velvyslanec v USA je nazýval býčím trusem.
Takže zatímco jedni vymýšlejí příběhy, pak druzí, a to ti, navázáni na Hillary a seskupení v tajné organizaci PropOrNot, vydali seznam 200 amerických webů, jež prý jsou ruskými agenty.
Aby bylo v tomto ohledu už od začátku jasno: Falešné zprávy jsou vynálezem presstitutek. Už v průběhu prezidetských primárek a poté i ve finální prezidentské volbě bylo lze pozorovat, jak mainstreamový tisk a TV média vyrábějí nekonečný řetězec falešných zpráv, které měly zničit Trumpa a prospět Hillary. Všichni jsme to viděli a slyšeli a – prožili jsme si to. Takže kdo může být tak nestoudný a tvrdit, že zdrojem falešných zpráv bylo - a je - Rusko?
Už od Clintonova režimu nás presstitutky de facto neživí ničím jiným, než vymyšlenými zprávami. Falešných zpráv bylo využito proti Jugoslávii a Srbsku, aby se jimi přikryly válečné zločiny prezidenta Clintona.
Falešné zprávy se využily i proti Bin Ládinovi, proti Afghánistánu, proti Iráku, Pakistánu, Jemenu, Somálsku, aby se jimi přikryly válečné zločiny režimu Bushe ml.
A falešných zpráv bylo využito i proti Libyi a Sýrii, aby se přikryly válečné zločiny Obamovy. Bez těchto falešných zpráv by totiž tito tři krví prosáklí prezidenti museli být odvlečeni před soud s válečnými zločinci, aby zde byli vyslechnuti a odsouzeni.
Může kdo živý uvést aspoň jedno jediné pravdivé prohlášení či zprávu presstitutek o čemkoliv skutečně důležitém? O letu MH 17? O Krymu? O Ukrajině?
Je bolestnou ironií, že právě lidé, prohlašující se za liberální a progresívní, jsou zodpovědní za návrat McCarthyismu do Ameriky. A nejen to. Tito liberální progresivisté vkládají McCarthyizmus přímo do struktury americké vlády. Takže zde v důsledku toho máme koncentrované úsílí, jehož cílem je definovat falešné zprávy a informace jako pravdu. To znamená, že lež se má stát uznávanou a oficiální pravdou.
Falešné zprávě imbecilů z PropOrNot se dostalo důležitosti tím, že ji zveřejnil Washington Post. Předpokládalo se asi, že tím, že je v ní uvedeno i mé jméno coby ruského agenta, utrpí má pověst. Ale ono došlo k něčemu opačnému. Lidé začali na počítačích pátrat po oněch 200 proskribovaných webech, a díky tomu vzrostl i počet mých čtenářů. A navíc jsem díky všemu tomu rámusu skoro získal i ruský pas. Předtím, než mi jej chtěl poslat, kontaktoval Putin své zpravodajce, kteří ho však informovali, že mě na svém seznamu zatím nevedou.
Proslýchá se, že jestliže návrh zákona o rušení webů nesloužících americké agresívní politice projde i senátem a dostane se mu i podpisu prezidenta, mohou být všichni na seznamu PropOrNot uvedení, předvolávání Kongresem ke slyšení, což by byl skutečně návrat do doby McCarthyho ve všem všudy. Nu a jestliže pak na mně uplatní i waterboarding, možná se zlomím a stáhnu s sebou i Ronalda Reagana, Bushe st. Jima Bakera, Davida Stockmana a všechny další. Důkazy proti nám jsou konečně sdostatek silné. Trump je podezřelý, protože chce mír s Ruskem – a to chtěl Reagan též. Z hlediska příznivců Hillary a presstitutek, kdokoli chce mír s Ruskem, musí být právě z tohoto důvodu ruským agentem.
Jestliže Putin a ti z nás, kteří jsme na onom seznamu 200 hříšníků způsobili, že Trump byl zvolen prezidentem, neměl by být právě Putin uveden na titulní stránce časopisu Time jako osobnost roku – a nikoliv tedy Trump? Vždyť všechnu tu práci k jeho zvolení vykonal přece Putin – a taky trošku i já. Takže uznání za to bychom si snad zasloužili, ne? Proč tedy má celá ta sláva připadnout loutce, kterou jsme my dva v potu tváře do úřadu dotlačili?