Je to stále jedna a táž písnička. Kdyby politici nepropadali pocitům moci a vůni peněz, ale měli stále na zřeteli, že nejsou pány, ale služebníky lidu a správci věcí veřejných, pak by ve společnosti panovala svornost. Místo toho se čím dál více šíří egoismus majetných a mocných a nenávist chudých a těch, kdo se cítí poníženi a utlačováni. Obojí je špatné...

Člověk není pouze živočich s trochu vyšším IQ. Člověk má zůstat člověkem a jeho jednání má být lidské (viz. Desatero, na které tato společnost snad už úplně zapoměla...). My lidé jsme si od přirozenosti rovni, každý z nás je jedinečný, hodný úcty a respektu těch druhých - to vyplývá už ze samotné podstaty lidství.

Avšak naše vlastnosti, schopnosti, podmínky a prostředí, ve kterém vyrůstáme, máme každý jiné, a to do značné míry předurčuje náš život. Lidská společnost (resp. politika) by měla tyto rozdíly reflektovat a uchopit je takovým způsobem, aby každý lidský tvor ( i ten ještě nenarozený, i ten již starý a senilní, i ten retardovaný, i ten nemocný a umírající....) měl v rámci možností svých a možností této společnosti - právo na důstojný život.