Jak jsme se vcelku nedávno dověděli od našich statečných BISonů, některé zahraniční rozvědky, a to zejména ruské, si vzaly za úkol ovlivnit české veřejné mínění proti americkému radaru.

O podrobnostech oficiální zpráva naší čacké rozvědky mlčí. Chtělo by se říci, že cudně, avšak protože při rejdech ruských špiónů a jiných protistátních spikleneckých center dosud nebyl zaznamenán pokus využít proti radaru českých prostitutek, mohla klidně cudně i mluvit. Neučinila-li tak, musíme tak učinit sami.

Zajímáme-li se o to, jak ruští špióni veřejné mínění ovlivňují, začneme nejlépe tak, že se zamyslíme nad tím, jak lze toto mínění ovlivnit. A rovnou si odpovězme, že na veřejné mínění mají výrazný vliv výsledky průzkumů veřejného mínění. Například politické straně může ve volbách opravdu klesnout počet hlasů, pokud jí průzkumy přisoudí preference pod hranicí volitelnosti.

Co tedy dělají ruští špióni? Především musí zjistit, která agentura jaký průzkum o radaru provádí. V době, kdy jsou vybráni respondenti průzkumu (dělá se to náhodným výběrem, podrobnosti jsou záležitostí vysokoškolské matematiky), následuje obzvlášť těžký úkol:

1. zjistit, kdo byl jako respondent vybrán,
2. znemožnit mu na otázku odpovědět,
3. nasadit místo něj dvojníka z řad agentů ruské rozvědky.

Šťourové se zde samozřejmě zeptají, jak je při tak precizní práci ruských špiónů možné, že počet odpůrců radaru při takto zmanipulovaných průzkumech je pořád poměrně hluboko pod sto procent. Zde se nabízejí hned dvě odpovědi:

1. Především stoprocentní odpor vůči radaru by vypadal poněkud nevěrohodně (a zejména Venoušek Havlů a Honzík Vyčítalů by se moc divili, s čím vším podle průzkumů veřejného mínění najednou nesouhlasí),
2. a kromě toho na vždy lze respondentovi znemožnit účast na průzkumu dostatečně tichým a diskrétním způsobem a ne vždy se najdou dostatečně podobní dvojníci. Každý jistě pochopí, že pokud by po zazvonění průzkumníka u dveří respondenta zazněl z bytu zvuk podobný střelbě z kalašnikova, načež by se dvojník respondenta omlouval, že má příliš hlučný elektrický kartáček na zuby, rovněž by to působilo poněkud divně.

Dalším způsobem, jak zajistit, aby si lidé mysleli, že existuje jakýsi nesouhlas s radarem, je zinscenovat nějaké demonstrace.

Kdo někdy viděl, a hlavně slyšel, cizince učícího se češtinu, jistě přisvědčí, že vycvičit tisíce agentů, v jejichž mluveném projevu nelze zaznamenat ani stopu ruského přízvuku, je práce nadlidská. Zvlášť když uvážíme, že musí jít o agenty ukázněné, kteří při první příležitosti nesrovnají Prahu se zemí, jako se to stalo během zasedání MMF a SB v roce 2000. (Tehdy se ovšem podařilo město rekordně rychle znovu postavit, a to včetně dokonalé imitace stop zanedbané údržby na některých domech, takže ten, kdo do ní v současnosti zavítá, neuvěří, že začátkem října roku 2000 zde byly jen haldy kouřících trosek.) Na to je dost času po instalaci radaru.

Rovněž transparenty používané při těchto akcích je záhodno mít v češtině, pokud možno by měly napodobovat amatérskou výrobu a z pochopitelných důvodů je potřeba vynechat supertajné logo ještě tajnější tiskárny FSB na moskevské Lubjance.

Majstštykem ruských rozvědčíků je, pokud se podaří zmanipulovat prohlášení politiků. Zatím nejzdařilejším byl nedávný případ, kdy se ruský agent převlečený za Silvia Berlusconiho zle obořil na udatného gruzínského prezidenta, jak si mohl dovolit preventivně se bránit ruské agresi na jihoosetském území. To samozřejmě na lidi působí a pravdomluvná demokratická masmédia mají plné ruce práce s tím, aby takovou donebevolající ruskou provokaci aspoň jakž takž zakamuflovala. Kam byl zašantročen skutečný Berlusconi, zatím ruská rozvědka z pochopitelných důvodů tají.

Lze se samozřejmě zeptat, proč se lidé proti tak nehorázné ruské manipulaci nebouří a nepořádají masové spontánní demonstrace pro radar, jehož paprsky by všechny ruské agenty na českém území celku spolehlivě a definitivně zneškodnily.

Inu, ani zde nebude odpověď příliš složitá. Každý rozumný člověk samozřejmě dobře ví, že po účasti na takové demonstraci by byl zlikvidován nejbližším ruským agentem. Rychle a možná i bezbolestně. Aspoň pro toho agenta by to bezbolestné bylo.

A ptá-li se někdo, jak je tedy možné, že je dosud naživu Jan Šinágl, který navzdory rejdům ruských tajných služeb pro radar demonstruje, i zde je odpověď zcela logická: jde o držitele švýcarského pasu. Pokud by byl zlikvidován, začala by umístění amerického radaru na svém území prosazovat i švýcarská vláda.

A po něčem takovém ruské vedení netouží ani omylem.