Myslím si, že rozdíl mezi arzenály největších světových velmocí (USA, Ruska, nejspíš i Číny) a dejme tomu Íránu je příliš velký, než aby vydírání typu "hele sorry, ale chceme bilion eur nebo Vám tam hodíme atomovku" bylo reálné. Pokud by byli íránští představitelé chtiví eur, pak lze předpokládat, že by je chtěli v budoucnu k něčemu použít. A kdo plánuje použití nějakých peněz (získaných jakýmkoli, třeba i špinavým způsobem) někdy v budoucnu, velmi pravděpodobně nepatří ke žhavým kandidátům sebevraždy.

Toto by platilo i v případě, že by arzenály USA, Ruska nebo Číny byly oproti současnému stavu poloviční. Tedy zde by se do jisté míry odzbrojit dalo. Jaderný arzenál Francie by mohl prozatím zůstat na dosavadní úrovni a stát se součástí kolektivní evropské obrany (míněna "neruská" část Evropy, tedy v postatě hlavně nynější EU). Později by mohl být snížen i on (v případě všeeobecného jaderného odzbrojení samozřejmě zrušen úplně, i když to se ZATÍM opravdu jeví jako utopie).

Dále dodám, že pokud budeme uvažovat opravdu o íránské hrozbě (a ne se chtít dmout pýchou nad tím, jak jsme zase vytočili Medvěděva a Putina - což se v podstatě z úst některých stoupenců radaru ozývá, byť zabalené do poněkud kulantnějších slov), pak by případný obranný systém měl stát někde blíže zdroji potenciálního nebezpeční, tedy například v Turecku (Řecko zůstává vně takto navrženého "paraplete"). Ale to už zde asi bylo přetřásáno nevím už kolikrát, tedy nepíšu nic nového.

Dále: bylo by dobré pokusit se aspoň na chvíli vžít do role íránských představitelů. Od revoluce z roku 1979 (kterou si vzápětí uzurpovala Chomejního klika, i když zpočátku asi nešlo o fundamentalistické hnutí) nejsou vztahy mezi Íránem a USA nijak dobré. Dokonce tak nedobré, že představitelé USA podporovali v irácko-íránské válce Saddáma Husajna, přestože stěží mohli nevědět, co je to za režim (a tehdy v tom Iráku ty zbraně hromadného ničení, které se po americké invazi nepodařilo najít ani omylem, ještě velmi pravděpodobně opravdu byly, a to nejspíš v množství nikoli malém). Při porovnání velikostí arzenálů USA a Íránu je snad jasné, kdo se musí cítit být ohrožen více. Tedy pokud bychom se z obav z Íránu měli podílet na rostoucím zbrojení umístěním cizí (byť "jen" radarové) základny, oč víc musí být pocitem ohrožení tlačeni do nového zbrojení Íránci!
Lze samozřejmě na Írán tlačit, aby nevyvíjel jaderné zbraně, ALE:
- dokud máme například Dukovany nebo Temelín, je z naší strany pokrytecké bránit Íráncům v programech zaměřených na mírové využívání jaderné energie a
- máme-li chtít, aby se Írán zřekl vývoje jaderných zbraní (a pustil do svých laboratoří experty MAAE), měli bychom mu dát dostatečné záruky bezpečnosti.
Samozřejmě je nutno počítat s tím, že by to při stávající míře VZÁJEMNÉ nedůvěry byla složitá jednání, ale v konečném důsledku by mohla světu prospět. Přestože jsem si vědom, že pokud jde o lidská práva, jde o režim dosti pochybný (ale existují i pochybnější, např. věrný americký spojenec Saúdská Arábie).

Dodávám, že jako rizikovější se mi momentálně jeví Pákistán, jehož vedení se sice deklaruje jako "prozápadní", ale se stabilitou tamního režimu to momentálně není nejslavnější. Navíc je zde značná rivalita se sousední Indií (včetně územních sporů). Což ale na druhé straně naznačuje, že tamního jaderného arzenálu by se měla bát především trochu jiná oblast než nějaká Evropa. Tedy aspoň přímého zásahu. Protože ona by i taková vcelku drobná lokální jaderná válka mezi Pákistánem a Indií nejspíš bohatě stačila ke značně nepříjemným důsledkům pro klima celé planety.