Ani já nesouhlasím s výstavbou radarové základny USA na našem území. Podepsal jsem petici, zúčastnil jsem se i několika demonstrací, které se v Praze konaly.

V současné době drží Jan Bednář a Jan Tamáš již více než deset dní hladovku. Řada lidí jim vy-jadřuje podporu, jejich protest má mediální ohlas u nás i v zahraničí. Obdivuji jejich odvahu a odhodlání pokračovat až do splnění svých požadavků, .

Kdyb se mne někdo zeptal, zda podporuji jejich požadavky, odpověděl bych jednozančně ANO. Ale říci, že podporuji jejich hladovku, která je časově neomezená? Co to vlastně znamená? Že podporuji, aby, pokud nebudou jejich požadavky splněny (což považuji bohužel za velmi pravděpodobné), vytrvali až do smrti? To říci nemohu. Kdyby opravdu zemřeli, bylo by mi to velmi líto.

Se znepokojením sleduji opakovanné zprávy o zdravotních problémech Jana Bednáře.

Dříve či později asi přijde okamžik, kdy se Jan Bednář i Jan Tamáš budou muset rozhodnout mezi rizikem trvalého poškození zdraví či dokonce smrti nebo ukončením hladovky bez splnění svých požadavků.

Snažím se vžít do jejich situace. Ani jedna alternativa se mi nezamlouvá. Myslím si, že žádný člověk nemá rád pocit, že něco vzdal. Natož odvážný mladý muž.

Existuje nějaká třetí možnost?
Myslím si že ano.

NE VZDÁT, ale PŘEDAT. NE UKONČIT, ale POKRAČOVAT jinou formou.
Napadá mne aby po nich bezprostředně převzali pomyslnou štafetu další členové a sympatizanti iniciativy Ne základnám, Humanistického hnutí i kdokoli jiný, kdo bude ochoten tímto způsobem podpořit jejich požadavky. Aby hladovka, kterou Jan Bednář a Jan Tamáš zahájili, přešla v hladovku řetězovou. Již nyní se někteří lidé k jejich hladovce symbolicky připojují. Kdyby se na-šlo tisíc dobrovolníků a drželi (po dvojicích) hladovku každý jen 24 hodin, mohla by akce pokračo-vat více než rok. A teoreticky by mohla být opravdu ČASOVĚ NEOMEZENÁ.

Na této formě pokračování protestu považuji za důležité mimo jiné i to, že by bylo patrné, že protest má podporu širší veřejnosti. Vyvrátilo by se tak tvrzení některých médií, že se jedná o akci pouze několika extrémistů. NIKDO BY JIŽ NEMOHL TVRDIT, ŽE SE JEDNÁ O VYDÍRÁNÍ. Možná by bylo dobré, aby se jí zúčastnili i lidé mimo Prahu, případně i ze zahraničí.

Akce by asi musela být předem připravená a koordinovaná. Jistě by bylo dobré, aby iniciativa vzešla od někoho jiného než obou výše jmenovaných.
I já jsem ochoten se řetězové hladovky v rámci svých časových možností zúčastnit.

Respektuji, že Jan Bednář i Jan Tamáš se jistě SAMI ROZHODNOU, jak dlouho budou ve svém protestu pokračovat či kdy a za jakých podmínek svůj protest ukončí. Byl bych ale rád, aby co nejdříve věděli a mohli mít pocit, že zdaleka NEJSOU SAMI.

Možná by bylo dobré, kdyby dostávali slova podpory typu: podporujeme Vaše požadavky, jsme ochotni na určitou dobu nastoupit na vaše místa, prosím, přijměte to.

Když mi bylo 15 let, upálil se na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy Jan Palach. Dodnes si vzpomínám, že jedna z jeho posledních slov prý byla:
„Můj čin splnil svůj účel, ale ať už to nikdo nedělá, je to tak lepší.
Přičiňte se živí v boji!“

Tomáš Fiala
tomfia@volny.cz

Uvítám případné ohlasy (ať již pozitivní nebo negativní) na své mai-lové adrese. Pokud tento dopis vyvolá širší diskusi, budu jedině rád.