Po přečtení této odezvy jsem uvažoval: kdo ji vlastně psal?

Psychologové běžně pracují se třemi stavy vědomí člověka, se třemi podosobnostmi, se třemi zdroji energie, které v sobě neseme všichni po celý život. Je to „Rodič“, Dítě“ a „Dospělý“. Každý myslí a reaguje určitým způsobem.

Dospělý respektuje a informuje, Rodič instruuje, vymezuje, Dítě reaguje emočně -radostně a vesele anebo se strachem a s agresí. Zjemnělá forma agrese je ironie, jízlivost a záměrné přehánění.

Pokud je Dítě příliš často v těle dospělého, je známo, že se dá přizvat k dospělosti tak, že se směrem k němu jako dospělí projevujeme, tzn. nereagujeme emočně, nýbrž s respektem vysvětlíme, co je třeba.

Všichni dobře víme, že jsou situace, kdy je zapotřebí vystoupit proti agresorovi rázně, i se zbraní v ruce. Je však nutné je odlišit od situací, kdy ze strachu z ohrožení někdo sám eskaluje zbrojení, se záměrem urvat víc pro sebe, pro své zájmy. A stále ve svém okolí hledá nepřátele.

Strach není dobrý rádce ani v osobním, ani v politickém životě. Ohrožuje svobodu.

Samozřejmě netvrdím, že proti radaru stačí jen meditovat. Ale komu je tento způsob blízký, je to jedna z možností, která jistě působí.

K vlivu myšlení na stav mysli jiného jedince: právě v Americe byly konány přesvědčivé klinické pokusy v tomto oboru (odstíněná komora, v ní objekt vybavený čidly, na jiném místě osoba, která střídavě „myslí v dobrém“ a „myslí ve zlém“, výsledkem je záznam odlišných mozkových vln v daný okamžik, s tím, že objekt situaci prožíval podprahově, neuvědoměle).
Rentgenové paprsky nebo bakterie také ze začátku „nebyly vidět“, vzpomeňte jako lékař na Bojovníky se smrtí a podobná populární díla.
Bohužel, na obou stranách někdejšího polaritního světa, v USA i v SSSR se o tuto oblast mimořádně zajímal vojenský výzkum…

V tomto světle tedy není meditace směšná a zbytečná činnost, je to pokus o vědomé použití vnitřních možností člověka.

A navíc navozuje u meditujícího pozitivní duševní stav, což je jistě žádoucí.

Jistě by bylo dobré, aby se i příznivci radaru zamysleli nad dobrem a zlem mezi lidmi. Třeba by se zamysleli i nad tím, co přinášejí vojenské akce USA v zahraničí, které mají zejména v poslední době za následek stále větší množství civilních obětí. A zda je žádoucí právě tuto zemi právě v současné době ve vojenské oblasti podporovat.

A o zdravý rozum lidí se nebojím. Naopak bych za projev zdravého rozumu nepovažoval, kdyby lidé přijali bez výhrad názor, že když Američané ten radar tady potřebují a chtějí, tak ať ho mají.

Je mi opravdu líto, když čtu tento a podobné dopisy a vnímám ten strach, agresi a negace, které z nich cítím.

Kdybych byl křesťan, řekl bych, že se za autory těchto dopisů budu modlit, takhle se rozloučím pozdravem.

Myslím na Vás v dobrém.

P.S.:
Pro získání objektivnějšího a méně iluzorního pohledu na USA doporučuji přečíst si například knížku Radka Johna, který jistě není ani zarytě kapitalistický ani zarytě bolševický, nýbrž pozorující a investigativní novinář. Kniha se jmenuje Jak jsem viděl Ameriku. Je stará téměř 20 let, ale (bohužel) stále aktuální.

(Mimochodem: o duchovnu v ní není ani slovo).