Samozřejmě jsem neměl na mysli, že by antirakety byly použity přímo k útoku. Ale mohly by být použity nepřímo – k eliminaci odvetného úderu napadeného. (Je to samozřejmě hrozná představa, že napadená země by se bránila odvetným útokem na zemi útočníka – ale je to asi dnešní realita.) Dobrý vojenský obranný systém země, které nejsou cizí hrozby vojenskou silou a preventivní války, může paradoxně zvýšit riziko konfliktu.

Pistolník na Divokém západě vybavený neprůstřelnou vestou by si asi také více troufal – a přitom je to výhradně „obranný prostředek“. Něco jiného samozřejmě je, pokud má vestu šerif, kterému věříme, že nikdy nikoho neohrozí, žádný konflikt nevyvolá a zbraň použije až jako poslední možnost. Já bych dnešní zahraniční politiku USA bych přirovnal spíš k tomu pistolníkovi.

Pokud by USA opravdu na někoho zaútočily jako první, a použily radar pro odvrácení odvetného úderu napadené země, měl bych pocit, že ČR je spoluagresorem. A to je hlavní důvod, proč radar v ČR nechci.

Uznávám, že bez zbraní určité „rozumné“ úrovně se žádná země neobejde. Otázkou je, co je to rozumná úroveň. Pokud v nějaké zemi důsledku rostoucích sociálních rozdílů roste napětí a hrozí konflikt, považuji za lepší investice do účinných sociálních programů než do posilování policejních složek. A podobně i v mezinárodním měřítku považuji za lepší hledání cest (jistě nelehkých) jak snížit rostoucí rozdíly mezi bohatým Severem a chudým Jihem než vynalézání stále dokonalejších zbraní.