KÓTA 718

Vím, že i tam
Po modrém blankytu
Bělavé páry hynou
A lehounký větřík
S nimi hraje –
Když neubráníme si
Ani ten malý bod,
Vždyť zrada zraje.

Vy oblaka, co v zemi
Objímáte,
Vy věčná slova
Básníka,
Kdo šlape
Matce po srdci,
Kdo ústa dětí
Zamyká?

Chtěli by, aby
To byl strach,
Jakoby tisíckrát
Tato země nepoznala
Krev a oheň,
Krev a prach.

Jen neoněmět,
Jeden je málo
Dva je víc,
Jen neoněmět,
Bude-li nás na sto,
Na tisíc,
Zdvihnem bouři,
Bouři
Bez hranic.

Pak rozjasní se den
I sokol nad lesy
Kroužit bude
S bdělým okem
A dál popluje
Nad Brdy Máchův sen
A sladce zavoní tu
Hořká smůla.

Marie Veselá
(věnováno všem mírovým hnutím proti
vojenským základnám a radaru)