Když sleduji současné tragické Havlovy výstupy na podporu všeho existujícího z Jůesej, zesiluje ve mě důvěra v informaci, že pan humanitární bombardér byl vždy doopravdy dotován západními kruhy (a nemyslím zahraniční nakladatelství, které mu vyplácely tantiémy), aby hájil jejich zájmy. Zní to možná tragicky, ale v něčem normalizační propaganda asi nelhala, přestože to měla v programu. Samozřejmě, že přímé důkazy nejsou. Dokázat ty největší pikle mocných světa je od normálního smrtelníka nesmyslné. Takže se spokojme s touto hypotézou, která má především s ohledem na Havlovy ostře amerikanistické názory svůj hluboce racionální základ.
Pro potenciální polemiky, kteří by namítali, že když byl Havel placen západem, jaktože tedy v minulosti navrhoval zrušení NATO a signoval mírová prohlášení, mám jednoduché vysvětlení - tenkrát holt ještě neměl významné koryto, chybělo mu budoucí silné zázemí ve státě, kolem sebe měl různé levičáky typu Uhla a Šabaty a jistou přízeň známých zahraničních mírotvůrců (Joan Baez, Timothy Leary, Frank Zappa, Francois Mitterand, Harold Pinter), takže mu nezbývalo nic jiného než si dočasně pěstovat image disidenta, nesouhlasujícího jak s totalitní rudou mocí, tak s reaganovsko-thatcherovskou (dokonce se určitý čas označoval i za socialistu). Jakmile po sametové rádobyrevoluci zasedl na prezidentský trůn, zařadil se mezi politický establishment a vzdálil se od svých levicových chartistických kolegů, mohl konečně ,,svobodně" jednat jako loutka imperiálních zájmů USA. Známé jsou kritiky Havlova amerikanofilství od Petra Uhla nebo Erazima Koháka, je ovšem typické, že zahraniční intelektuálové, kteří nemohou Bushovi přijít na jméno, se k Havlovi dodnes hlásí a dokonce s ním i udržují přátelské vztahy. Je to určitě z nedostatečné informovanosti - takový Lou Reed kdysi měl rozhovor, ve kterém z jeho úst o Havlovi zazněly vskutku kouzelné historické nesmysly. Nenechme se ale mýlit. V mainstreamovém tisku je nám sice dokola servírováno, jak Havla obdivuje ten či onen cizokrajní umělec či intelektuál. Kdyby většina českého tisku nebyla v rukou ultrapravicových německých nebo švýcarských koncernů, mohi bychom si klidně přečíst i střízlivé hodnocení Havlovy osoby z pera Noama Chomskyho, který havlovskému vábení ani trochu nepodlehl, ale i kritické soudy Havlova (snad ještě dosud) přítele Harolda Pintera, jehož vyděsilo, když se Havel vyslovil pro odporné bombardování Jugoslávie v roce 1999. Snad podobně prozřou i další Lou Reedové, Robertové Redfordové či Madonny, kteří okouzleni falešným Havlovým mýtem netuší, že jimi zbožňovaný nesmělý dramatik má postoje jaksi odlišné než oni, ba přímo opačné.