Níže přinášíme připravený projev starosty Příbrami a koordinátora Ligy starostů pana Josefa Řiháka. Projev v celém svém rozsahu nakonec na konferenci nezazněl, dojatý starosta Řihák se rozhodl mluvit k přítomným bez papíru.


Vážené dámy,
Vážení pánové,

Je pro mne velkou ctí a potěšením pozdravit a přivítat Vás všechny zde v České republice v brdském regionu jako starosta největšího města v okolí, města Příbrami, a zároveň jako koordinátor Ligy starostů nesouhlasících s umístěním amerického radaru na území České republiky.

Celosvětovému úsilí veřejnosti o zachování míru zasazuje v těchto měsících česká vládní koalice vedená premiérem Mirkem Topolánkem těžkou ránu. Jsme zemí, ve které se narodila neúnavná propagátorka mírového hnutí a nositelka Nobelovy ceny míru z roku 1905 Berta Kinská-Suttnerová. Tato žena osobně přesvědčila Alfreda Nobela, aby, jak sám později napsal „přidělil část majetku k založení ceny, která by byla udělována tomu nebo té, kteří učinili nejvíce k naplnění idejí všeobecného míru v Evropě.“ Jsme ale též zemí, která ve 20.století dvakrát zažila okupaci a dlouhodobý pobyt cizích vojsk. Poprvé se tak stalo v roce 1939 ze strany nacistického Německa a podruhé k nám v roce 1968 vtrhla vojska Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Obě okupace měly tragické následky.

Historická paměť českého národa není tak krátká, aby se nyní opět nechal přesvědčit o potřebě výstavby radarové základny USA a příchodu příslušníků amerických ozbrojených sil k nám. Výsledky veřejného mínění jasně hovoří o neochotě většiny lidí akceptovat na území naší země radarovou základnu. Výsledky veřejných průzkumů nevycházejí pro vládu příznivě ani poté, co si najala marketingového specialistu American Tobacco Company pana Tomáše Klvaňu a instalovala ho do funkce vládního koordinátora, který má občany přesvědčit o nutnosti výstavby prvku americké protiraketové obrany na území České republiky. Za peníze všech nás, daňových poplatníků.

Vláda rovněž rozhodla vytvořit speciální komisi pro rozvoj brdského regionu, která má přesvědčit starosty obcí v bezprostřední blízkosti plánovaného radaru. Vláda chce obcím v sousedství americké základny přidělit 1,2 miliardy českých korun na rozvoj zanedbané infrastruktury. Nic proti výstavbě nových silnic, vodovodů a kanalizací, ale tyto důležité stavby je nutné budovat všude, kde jsou opravdu potřeba, a nejen v okolí 10 km od uvažované americké základny. Proč stejné peníze nedostanou všechny obce v okolí Vojenského újezdu Brdy? A proč stejné peníze nedostanou obce v okolí dalších vojenských prostorů? Naše vláda z nás dělá hlupáky. Nejedná se totiž o nic jiného než o státní úplatek!

Tyto a další kroky vlády nás dovedly k rozhodnutí založit volné sdružení nazvané Liga starostů proti radaru, které vzniklo koncem srpna letošního roku. V současnosti máme 37 členů - starostů obcí a měst ze Středočeského, Plzeňského a Jihočeského kraje. Všichni říkáme jasné ne americkému radaru nejen na území Brd, ale kdekoliv na území České republiky.

Liga od svého vzniku čelí velkému tlaku ze strany vládních představitelů. Začalo to ve Strašicích, kam si starosty z okolí Brd pozvala paní ministryně obrany Vlasta Parkanová. Na tomto jednání došlo k otevřenému střetu. Liga starostů proti radaru požadovala, aby jednání bylo otevřené pro novináře. Tak to bylo i oznámeno na pozvánce, kterou jsme dostali. Jenže přítomnost novinářů patrně nebyla vhod představitelům ministerstev obrany, vnitra a zahraničí, kteří se mimo jiné chystali starostům i vyhrožovat, že jejich případný vstup do naší ligy je protizákonný. V úvodu jednání ve Strašicích jsem požádal, aby byl povolen vstup novinářům. Byl jsem hrubě odmítnut a došlo ke slovní výměně názorů mezi mnou řídícím schůze a zástupci zmíněných ministerstev. Nakonec přibližně třetina přítomných starostů z jednání na protest odešla. Paradoxně, později na jednání byli novináři vpuštěni. To už jich ale velká většina odjela.

Jde o první, ale zdaleka ne poslední paradox.

Dalším paradoxem je již zmíněný vládou placený propagátor radaru pan Klvaňa. Ten nás při každé příležitosti slovně napadá. Občané z Podbrdska jsou u něj opilci. Prý mu jde o obranu našich dětí. V televizi se pan Klvaňa nedávno sugestivně ptal, jak se my, odpůrci radaru, můžeme podívat do očí těm, kteří hájí zájmy naší vlasti v zahraničních mírových misích. Odpovídám mu – pane Klvaňo, já mám naprosto čisté svědomí a kdykoliv se mohu každému směle podívat do očí. S vojáky z mírových misí se (možná na rozdíl od vás) setkávám. Vím, že si svoji práci vybrali dobrovolně a jsou za ni dobře placeni. Tak jako jste vy placen za to, abyste nám vnutil americký radar.

A je tu další paradox. Odpůrce radaru nazývá premiér Topolánek a jeho věrní bolševiky, pacifisty, anarchisty, agenty cizích rozvědek a já nevím jak ještě. Přitom právě naši Ligu starostů proti radaru spojuje jen odpor k zamýšlenému umístění americké základny u nás.

Řada mých známých se mne ptá, proč vlastně tak razantně vystupuji proti americkému radaru v Brdech. Ptají se mne: Nebylo by jednodušší s radarem souhlasit? Vždyť Vám nabízejí peníze? Když budeš zticha, určitě se nějaké „drobné“ najdou ve státním rozpočtu i pro Příbram.

Ano, kdybych byl zticha a nechal se koupit, myslím si, že do okruhu tak zvaných vládních investic pro zanedbané Podbrdsko by byla zahrnuta i Příbram. Neznám žádného starostu, který by odmítl peníze tolik potřebné na to, aby mohl opravit silnice, chodníky, vybudovat nový vodovod, nebo třeba aby za ně opravil kostel v obci. Znám obce v okolí Vojenského újezdu Brdy velmi dobře. Vím, že na opravy a investice do infrastruktury bude potřeba hodně peněz. Ale podobně zanedbané jsou i obce a města v jiných regionech. Skutečně je spravedlivé a správné, aby vláda na jedné straně rozdávala to, co jinde sebere?

Zmíním další paradox. Američané jsou si jistí, že tu radar mít budou. Představitelé Bushovy administrativy vystupují tak, že už je rozhodnuto a nikdo a nic jim v jejich plánech nezabrání. Neberou v úvahu, že výstavbou radaru u nás naruší křehkou rovnováhu sil v Evropě, že tím vlastně odstartují novou studenou válku. Byl jsem nedávno v Rusku v našem partnerském městě Čechovu. Hovořil jsem s řadou zdejších lidí. A oni vědí, že americký radar u nás bude sloužit k tomu, aby sledoval, co se děje v Rusku.

Po výčtu všech paradoxů by mělo následovat logicky správné východisko. Měl bych vzdát svůj odpor proti americkému radaru a přemluvit k tomuto kroku i starosty z Ligy proti radaru. Jenže já to neudělám.

Tváří v tvář těm, co stejně jako já chápete, že má smysl pokračovat i ve zdánlivě předem prohraném boji říkám opět jasně a nahlas: Nenecháme se koupit! Nechceme u nás americký radar! Nechceme ho v Brdech ani nikde jinde v České republice! Pokud vláda chce pozvat cizí vojáky k nám, ať k tomu získá souhlas všech občanů v celostátním referendu!

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi vyjádřit Vám svůj dík za to, že jste v mnoha případech vážili i dlouhou cestu mezi kontinenty, abyste nás podpořili v našem odporu proti radaru v Brdech. A doporučuji všem  těm,  kdo se podobnými plány zabývají, aby si přečetli knihu v úvodu již zmiňované v Praze narozené nositelky Nobelovy ceny míru Berty Kinské-Suttnerové s příznačným názvem „Die Waffen nieder!“ („Odzbrojte!“). A proto, drazí přátelé, držme si navzájem palce a nevzdávejme to!