„Pokud se Kanada (ČR – pozn. NZ) zapojí do protiraketové obrany (NMD), bude to z politických důvodů (Kanada se nezapojila – pozn. NZ).

Napřed tu byl program Nike-Zeus v roce 1960 a potom, když byl zrušen, systém Sentinel. Po tom tu byl Safeguard a úplně nedávno Reaganova Strategická obraná iniciativa z roku 1983. Každý byl nadějným jedincem své doby a každý skončil ve starém železe. To bude dosti pravděpodobně (i) konečný osud NMD. Máme si to ale vyložit jako doporučení? Proč se protiraketová obrana znovu a znovu ukazuje jako drahá a riskantní zbytečnost?

Za prvé, bránící se národ by byl pošetilý spoléhat, že NMD bude účinné víc jak od poloviny do tří čtvrtin. Je to přeci jen raketa snažící se trefit jinou raketu, střela zamířená na jinou střelu. Na zemi umístěná protiraketová obrana nyní připravovaná k rozestavění musí ještě osvědčit dokonce i tuto efektivitu.

A to je v současných testech proti raketám-cílům známých charakteristik, vypálených ze známého místa ve známém čase. Raketa s jadernou hlavicí přicházející z darebáckého státu (Severní Korea a Írán jsou spíše nereální kandidáti) nebude tak úslužná. Ještě méně, ve vzdálené budoucnosti, by byla raketa dlouhého doletu, jež by měla být vypálená teroristy.

Smysl této omezené obrany je stanoven Bushovou administrativou vůči domácímu obecenstvu jako zajištění možností prezidentovi, a zahraničnímu obecenstvu jako „odstrašení“ proti útoku. Není to nic z toho. Senátor Joe Biden, bývalý předseda komise amerických zahraničních vztahů, řekl v konverzaci sarkasticky: „Je báječné, že NMD dává našim vůdcům možnost ztratit pouze San Francisco a Chicago.“

Nicméně, NMD bude mít následky. Čína to již vnímá jako nástroj (ke) zmenšení účinnosti svého jaderného odstrašení a bude odpovídajícím způsobem navyšovat svůj arzenál jaderných zbraní. Tak, později, učiní Pákistán a Indie. Další národy se budou cítit oprávněny, de facto povinny, následovat cestu NMD. Spojené státy samozřejmě uvítají příležitost prodávat zastaralé NMD komponenty.

Je zřejmé, že NMD vede svět špatnou cestou; je to cesta budování pevností, která je v 21. století beznadějně anachronická. Nekontrolované, zbraně a protizbraně vedou pouze k vývoji dalších zbraní. V průběhu NMD bude militarizován vesmír. Satelity, nyní rozhodující oči a uši světa, se pak stanou terči. Honba za bezpečností skrze bezuzdné zbrojení povede k pandemii nejistoty.

Bush byl blízko pravdě, když vyhlásil totální válku zbraním hromadného ničení, zejména těm v nezodpovědných rukách. Korektně sledován (prováděn), je to správný cíl, jež musí vést k zákazu všech takových zbraní, v jakýchkoliv rukách. Mezinárodní kontrola zbrojení poskytuje jedinou ochranu slabým (stejně) jako mocným. Ale odvážíme se říci císaři, že nemá žádné šaty? Byl by to přátelský čin, kdybychom to udělali.“


POLANYI, John. The Last Thing We Need Is Missile Defence. The Globe and Mail, 7.5.2003
Celý článek v PDF »

Profesor John Charles Polanyi (* 1929) je laureátem Nobelovy ceny za chemii a členem tzv. pugwashského hnutí, jež působí více jak 50 let s cílem “sjednotit vlivné akademiky a veřejné osobnosti z celého světa zabývající se snižováním nebezpečí ozbrojených konfliktů a hledáním kooperativních řešení globálních problémů.”