Dr. Julius Tomin nám zaslal velmi osobní a současně velmi politologicky závažný dopis-mail, ve kterém mimo jiné vyjadřuje svou podporu iniciativě Ne základnám. S laskavým svolením pisatele přetiskujeme klíčové pasáže z dopisu, za který touto cestou upřímně děkujeme.                                                         


„Na podporu české občanské iniciativy Ne základnám rád udělám vše, co bude v mých silách. …

Írán jako záminka je do nebe volající lež. Kdybych žil v České republice, nechtěl bych být terčem nukleárního útoku, respektive odvetné akce. V Anglii jsem trochu dál. Zbavuje mě naše relativní bezpečnost odpovědnosti za Českou republiku? Jistě ne. Zejména proto, že za celou věc nesu zcela specifickou odpovědnost, respektive spoluodpovědnost. A to hned dvakrát.

V letech šedesátých jsem se angažoval v marxisticko-křesťanském dialogu. Před očima mi tane velká hlavička v Literárních novinách: TOMIN V DIALOGU S CÍRKVÍ. Mohlo to být někdy v roce 1965. Zápas o plnohodnotnou účast křesťanů v socialistickém Československu šedesátých let byl nesporně jedním z proudů, jež vedly k jaru 1968 a tedy i k sovětské invazi. Až po invazi si sověti mohli dovolit u nás instalovat své základny.

V letech sedmdesátých jsem otevřel neoficiální filosofický seminář, do něhož jsem pozval filosofy z Oxfordu. Tím jsem otevřel dveře George Sorosovi s jeho kapitálem a tak s možností takřka neomezeně ovlivňovat situaci nejen v naší zemi, ale v celé Východní Evropě. Vím pouze o jednom jediném článku, který dává možnost nahlédnout, o co vše tu šlo: Roger Scruton A catacomb culture publikovaný v Times Literary Supplement z 16-22 února 1990. Takřka denně si vzpomínám na slova pracovníka Ministerstva vnitra, který se mě bezúspěšně pokoušel vyslýchat na podzim roku 1979, poté, co oxfordští akademici začali navštěvovat můj seminář: pane Tomin, kdybyste věděl, co jste dal do pohybu svým pozváním Oxfordu, nikdy byste to nebyl udělal.

Samozřejmě jsem neměl nejmenší tušení, že to vše skončí dravým, nevážným kapitalismem, zanedbáváním školství a zdravotnictví … americkými radarovými základnami na našem území. Přesto všechno, kdyby bylo možné vše vrátit, a kdybych znovu stál před rozhodnutím, zda do mého semináře akademiky z Oxfordu pozvat, nemohl bych jinak, a pozvání bych znovu napsal a poslal do Oxfordu.

O to více považuji za svou povinnost udělat vše pro to, abych zmírnil negativní účinky dějinného pohybu, který mé pozvání spustilo, tak jako hození drobného kamene dá do pohybu lavinu. (…)

Moc mě těší, že se akce Ne základnám účastní řada signatářů Charty 77. 

S přáním všeho dobrého,

Julius Tomin"  


Julius Tomin (* 1938) byl již v druhé polovině 50. let uvězněn pro odmítání vojenské služby a pro pokus o přechod státní hranice. Vystudoval na pražské Filosofické fakultě (doktorát z filosofie), kde pak od roku 1966 působil. V letech 1969-1970 hostoval na univerzitě na Havaji, s nástupem normalizace je však zbaven možnosti pracovat v oboru a živí se manuálně. Mezi prvními podepsal Chartu 77, jeho tehdejší žena Zdena zastávala později funkci jednoho z mluvčích. Ve svém bytě pořádal Julius Tomin neoficiální filosofické semináře navštěvované zahraničními akademiky i početným domácím publikem. V rámci akce StB Asanace přinucen i s rodinou emigrovat. Od roku 1980 žije a přednáší na různých místech ve Velké Británii.

Pro další zajímavé informace o celoživotním tvůrčím zápase, publikacích a názorech Julia Tomina viz jeho osobní internetové stránky