Dobrý den!

Vzpomínka na 17. listopad před 18 lety je i vzpomínkou na Chartu 77. Ta dlouhá léta usilovala o ochranu lidských práv a o demokracii. Charta 77 byla ale také spojena s mírovým hnutím. Léta spolupracovala s evropskými a americkými sdruženími – Evropským jaderným odzbrojením a Kampaní za jaderné odzbrojení. Československá Státní bezpečnost perzekvovala chartisty a členy Nezávislého mírového sdružení NMS. Se západními mírovými aktivisty se známe z honiček, které na nás pořádala Státní bezpečnost.

Žádná raketa není mírová, znělo tehdy z Prahy, Lublaně, Krakova, ale i z Londýna, Paříže a New Yorku.

Dnes je jiná doba. Mírové aktivisty v České republice nezavírají. Jen se snaží je umlčet. Podstata je ale stále táž – vláda je součástí jedné strany spíše fiktivního konfliktu, bez ohledu na fakta i na občany.

Stejně jako sovětské rakety v minulosti, prosazuje i dnešní vláda radar a rakety, aby posílila vazbu naší země na mocného spojence, či spíše protektora. Studenou válku však musíme odmítnout. O otázkách mezinárodního terorismu, světové bezpečnosti ale i odstraňování bídy ve světě musíme jednat.

Protiraketová obrana v České republice a Polsku je primárně určena k obraně území Spojených států. Je konstruována ke zničení mezikontinentálních balistických raket ve fázi letu mimo atmosféru. Nedokáže zasáhnout rakety středního doletu, které by mohly být vypouštěny z dnes uváděného Íránu, nebo ze Sýrie či dalších států, které Bílý dům v budoucnu za darebácké označí. Radarová a raketová základna ke ochraně České republiky a Evropy sloužit nemůže.

Česká vláda tedy získává občany pro myšlenku radaru poukazem na bezpečnost této země podvodem. A podvádějící vládu musíme odmítnout.

Stejně jako si Spojené státy zaslouží jinou vládu než Bushovu, i čeští občané mají nárok na demokratičtější politiku než je studenoválečnická propaganda Topolánka a Vondry. Je to jeden z důvodů, proč by tato vláda měla odejít.


Ing. Petr Uhl (* 1941) je bývalý disident, politik a publicista. Jako vůdčí osobnost Hnutí revoluční mládeže byl po nástupu normalizace odsouzen mezi prvními ke čtyřem letům odnětí svobody. Jeden z předních signatářů Charty 77, spoluzakladatel Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, jeden z nejdéle vězněných politických vězňů vůbec. Podílel se na vydávání samizdatových materiálů Informace o Chartě 77, na konci 80. let spoluzaložil Východoevropskou informační agenturu. Po revoluci ředitel ČTK, posléze prošel několika politickými funkcemi, mimo jiné jako vládní zmocněnec pro lidská práva. Své komentáře uveřejňuje pravidelně v deníku Právo.