Podzim byl ve znamení íránské hrozby. Všichni dobře informovaní čeští vládní činitelé se celé měsíce dušovali, že to co nevidět přiletí z Teheránu. Shodou okolností to bylo právě v době, kdy spojenci za Atlantikem již bezpečně věděli, že z Teheránu to nepřiletí. Čeští kolegové jim však nestáli za upozornění, a tak je nechali, aby se blamovali.

Prozření české politické elity vyjádřil nejupřímněji ministr zahraničí: stavíme to prostě jen tak, pro strýčka Příhodu, prohlásil státnicky. Ještě než stačil Karel Schwarzenberg vysvětlit, proč budujeme nazdařbůh jen jeden radar a ne třeba pět anebo ještě lépe devět, vynořil se další nepřítel. Pan Klvaňa ukázal prstem na Rusko. To je ovšem hodně ostrý tabák.

Hrozba prý pochází ze země, o které nás naši politici dosud ubezpečovali, že nás neohrožuje. Přesně z té země, kterou ne tak dávno navštívil český prezident, aby její vedení ubezpečil, že stavba radaru opravdu, ale opravdu nemá s nimi nic společného. Zatím nás stál Schwarzenbergův strýček Příhoda jenom nějakých 15 miliónů korun. To na takzvanou vysvětlovací kampaň. Mnohem větší škody však páchá pohled na zdánlivě úctyhodné dámy a pány v ministerských křeslech, kteří se úzkostlivě snaží vyhovět, a přitom sami přesně nevědí čemu.


Celý článek viz Právo, 28.12.2007