Středobodem zprávy skupiny Iraq Study Group je její obhajoba zajištění dlouhodobého přístupu zahraničních společností k iráckým ropným polím.

Zatímco Bushova administrativa, média a skoro všichni demokraté (členové Demokratické strany) stále odmítají interpretovat válku v Iráku ropou, pragmatičtí členové skupiny Iraq Study Group nesdílejí žádnou takovouto mlčenlivost.

Stránka 1, kapitola 1 zprávy Iraq Study Group vykládá význam Iráku pro svůj region, pro USA a pro svět touto připomínkou: “Má druhé největší známé zásoby ropy na světě.” Skupina pak přistoupí k udělení velmi konkrétních a radikálních doporučení, co by měly Spojené státy dělat, aby si zajistily tyto zdroje. Pokud by tyto návrhy následovaly, irácký národní ropný průmysl by byl komercializován (privatizován) a otevřen zahraničním firmám.

Zpráva každému ozřejmuje zjevnou pravdu, o které se ale nemluví (v orig. idiom “the elephant in the room”): to, že bojujeme, zabíjíme a umíráme ve válce pro ropu. Otevřeně prohlašuje, že vláda USA má použít všech prostředků jimiž disponuje, aby zajistila, že americké ropné zájmy a zájmy jejích korporací budou uspokojeny.

Detailně je to objasněno v doporučení číslo 63, jež vyzývá Spojené státy, aby “pomohly  iráckým vůdcům reorganizovat národní ropný průmysl na komerční podnik” a “povzbudily investice mezinárodní komunity a mezinárodních energetických společností do iráckého ropného sektoru”. Toto doporučení by změnilo irácký znárodněný ropný průmysl v komerční entitu, jež by mohla být částečně nebo plně zprivatizována zahraničními firmami.

To(to) je ozvěna volání učiněných před a okamžitě po invazi do Iráku.

Oil and Energy Working Group amerického ministerstva zahraničí, skupina scházející se mezi prosincem 2002 a dubnem 2003, také řekla, že Irák “by měl být co nejrychleji po válce otevřen mezinárodním ropným společnostem.” Jí preferovaná metoda privatizace byla forma ropného kontraktu nazývaná “dohoda o sdílení produkce” (production-sharing agreement). Tyto dohody jsou upřednostňovány ropným průmyslem, ale odmítány všemi největšími ropnými producenty (státy-producenty) na Blízkém východě, protože zaručují větší kontrolu a větší zisky (dotyčným) firmám než (dotyčným) vládám.

(Konzervativní think-tank) The Heritage Foundation v březnu 2003 také vydal zprávu požadující úplnou privatizaci iráckého ropného sektoru. Jeden z představitelů tohoto think-tanku, Edwin Meese III, je členem skupiny Iraq Study Group. Jiný, James J. Carafano, asistoval při práci skupiny.
 
Aby mohlo dojít k jakékoliv ropné privatizaci, a aby mohla být aplikována na všechna ropná pole v zemi, Irák musí změnit (doplnit) svou ústavu a schválit nový zákon o ropě. Ústava je nejednoznačná ohledně toho, zda kontrola budoucích příjmů z dosud nevyvinutých (nevyužívaných) ropných polí má být sdílena (iráckými) provinciemi či držena a distribuována centrální vládou.
 
To(to) je rozhodující otázka, kde jsou v sázce bilióny dolarů, protože pouze 17 z 80 iráckých známých ropných nalezišť je využíváno. … Doporučení číslo 28 (skupiny Iraq Study Group) požaduje, aby se kontrola iráckých příjmů z ropy dala do rukou centrální vlády. Doporučení číslo 63 také vyzývá vládu USA, aby “poskytla technickou asistenci irácké vládě k přípravě návrhu zákona o ropě.”
 
Tento poslední krok je již v plném proudu. Více jak před rokem najala Bushova administrativa konzultantskou firmu BearingPoint, aby radila iráckému ministerstvu ropy s vypracováním a schválením nového zákona o ropě.
 
Plány tohoto nového zákona byly poprvé zveřejněny na zpravodajské konferenci na konci roku 2004 ve Washingtonu. Obklopen úředníky (amerického) ministerstva zahraničí, irácký ministr financí Adel Abdul Mahdi (jenž je dnes viceprezidentem) vysvětlil, jak tento zákon otevře irácký ropný průmysl soukromým zahraničním investicím. To bude zase “velmi slibné pro americké investory a americké podniky, bezesporu pro ropné společnosti.” Zákon bude implementovat dohody o sdílené produkci.
 
K hlubokému zklamání americké vlády a amerických ropných společností, tento zákon stále nebyl schválen.

V červenci, U.S. Energy Secretary Samuel Bodman oznámil v Bagdádu, že ropní manažeři (“oil executives”) mu řekli, že jejich společnosti nevstoupí do Iráku bez toho, aby (předtím) prošel nový zákon o ropě. Magazín Petroleum Economist později informoval, že americké ropné společnosti při rozhodování, zda začít podnikat v Iráku považují schválení nového zákona o ropě za důležitější než zvýšení bezpečnosti.
 
Zpráva Iraq Study Group uvádí, že pokračování (americké) vojenské, politické a ekonomické podpory je závislé na tom, že irácká vláda splní určité nedefinované “milníky”. Je zřejmé, že tyto milníky jsou zakotvené v samotné zprávě Iraq Study Group…

Kromě toho, Iraq Study Group by zavázala americké jednotky v Iráku na dalších několik let, aby – vedle jiných povinností – zabezpečovaly iráckou ropnou infrastrukturu. Konečně, zpráva jednoznačně prohlašuje, že oněch celkem 79 doporučení “jsou komplexní a musí být realizovány koordinovaně. Neměly by být odděleny nebo prováděny izolavaně.”

Celkem vzato, skupina Iraq Study Group přednesla důvody pro prodloužení války než zahraniční ropné společnosti – podle všeho americké společnosti – budou mít garantovaný zákonný přístup ke všem iráckým ropným polím a než jim budou zajištěny nejlepší možné legislativní a finanční podmínky.
 
Můžeme poděkovat skupině Iraq Study Group, že svou věc (úlohu) dělá veřejně. Na nás je teď rozhodnout se, zda si přejeme prolít další krev pro ropu.


Zdroj: Juhasz Antonia. It's still about oil in Iraq. Los Angeles Times 8.12.2006