(…) Spojené státy se chystají realizovat svůj projekt protiraketového štítu ve střední Evropě navzdory námitkám Ruska. „Pokračujeme v jednáních s Polskem a Českou republikou … Doufáme, že uspějeme a pokud se tak stane, zřídíme radarový systém v České republice a rakety v Polsku“ (potvrdil Daniel Fried, náměstek americké ministryně zahraničí a – bývalý americký velvyslanec v Polsku … a – šéf speciálního úřadu při americké vládě „Bureau of European and Eurasian Affairs“ (Odbor pro evropské a euroasijské záležitosti) …

Chtěl bych … osvítit … globální plán, v němž je vepsána instalace protiraketového štítu ve východní Evropě a na Dálném východě a jeho důsledky pro nás Evropany. Tento plán má za základ doktrínu Brzezinského, jenž byl poradcem pro národní bezpečnost prezidenta Cartera. V čem spočívá jeho učení, zformuloval ve své knize „Velká šachovnice“: „Eurasie tvoří světovou osu. Mocnost dominující Eurasii by vykonávala eminentní vliv na dva ze tří světových nejproduktivnějších regionů, západní Evropu a východní Asii. … Eurasie představuje nadále rozhodující geopolitickou šachovnici … Vývoj rovnováhy sil na ohromném euroasijském prostoru bude mít rozhodující vliv na globální nadvládu Ameriky.“

Neokonzervativní ideologové se inspirují touto doktrínou: citujme dva myšlenkové učitele George Bushe, Williama Kristola a Lawrence Kaplana: „Naše nadvláda nemůže být zachována ze vzdálenosti. Amerika se naopak musí pokládat současně za mocnost evropskou i asijskou a samozřejmě za mocnost blízko-východní.“ 

Po pádu Berlínské zdi se Spojené státy staly supervelmocí a cílem otce Bushe a potom Clintona bylo omezit prostor Ruska a upevnit zadržování Číny. Dnes nová linie vychází z Baltských zemí k Polsku, Rumunsku a Bulharsku, protahuje se do Turecka a Pákistánu, kde – (a to je) další strategické předsunutí – Spojené státy zakotvily v bývalých sovětských republikách ve střední Asii; pak její trasa pokračuje na periferii Číny: od Thajska k Indonésii, Filipínám, Jižní Koreji a do Japonska. … Mezi Tureckem a Pákistánem se nachází Irák a Írán, linie obklíčení Ruska je (zde) přerušená, což – aby byla vyplněna – vedlo k iráckému vojenskému dobrodružství a může vést k nové agresivní válce v Íránu.

Pohlédněme na vojenské zařízení postavené k aplikaci této politiky. Na přelomu 21. století, Pentagon dokončil rozdělení planety na „zóny odpovědnosti“ přidělené velkým velením. Nic neosvětluje lépe hegemonní ambice supervelmoci než výčet těchto pěti, respektive šesti „zón odpovědnosti“, které pokrývají celou planetu a podílí se přímo na kontrole Eurasie (jde o regionální velitelství americké armády, zejména EUCOM, Hlavní velitelství v Evropě – to rozšířilo svou působnost i na Rusko a PACOM pro Tichý oceán a Dálný východ – pozn. Ne základnám).

(…) (…)

Plán instalovat baterie antibalistických raket v polském Gorsku a antiraketový radar v Brdech v České republice je vepsán v této logice hegemonie, která by nemohla být realizována bez kontroly Eurasie. Ostatně tento projekt protiraketových základen na evropském kontinentu má svůj doplněk v Asii, kde PACOM (velitelství Pacifiku) chce instalovat protiraketové základny na Dálném východě, v Japonsku, eventuelně v Jižní Koreji. Důvod evokovaný zde není Írán, ale Severní Korea, skutečný terč není Rusko, ale Čína.

(…) (…)

Shrňme to, jestliže dnes je epicentrem konfliktu o světovou nadvládu Blízký východ, od Libanonu po Afghánistán, hlavní sázkou ve hře, věcí o níž jde, je Eurasie. Jako Evropané nemůžeme akceptovat být pouhými pěšáky na velké šachovnici Pentagonu ani jakékoliv jiné potenciálně imperialistické mocnosti (…)


Zdroj: Nils Andersson. L´installation de missiles en Europe par les Etats-Unis s´inscrit dans une stratégie globale Eurasiatique Comité de Surveillance OTAN (6.11.2007)