Zdravím vás všechny, kdo jste přišli na náš dnešní průvod, kterým zahajujeme další etapu boje proti radaru. Říkám úmyslně další etapu, protože náš boj bude pokračovat dál a současně dostává širší rozměr. Už je zřejmé, že jde o mnohem víc než o radar, že do hry vstupují další odpůrci radaru a současné vládní politiky. Vznikají nové možnosti, jak dávat tyto naše síly dohromady. Proto musíme pokračovat v práci.

Za uplynulého jeden a půl roku jsme dosáhli dvě podstatné věci. Naše Iniciativa značně přispěla k tomu, že se o radaru a celém projektu americké protiraketové obrany u nás rozvinula široká veřejná diskuse. Zadruhé je faktem, že vláda a příznivci radaru tuto diskusi prohráli. Velká většina veřejnosti radar trvale nechce a s politikou vlády v této věci nesouhlasí. Nepomohlo ani najmutí pana Klvani, který se za pár dní vrátí ke své tabákové společnosti, ani dvacet milionů z našich kapes, vynaložených na propagaci radaru.

Proti našim argumentům poukazujícím na nesmyslnost a škodlivost celého projektu vláda nejenže nebyla schopna postavit věcné protiargumenty. Z různých stran zaznívá neustále volání po referendu. Veřejnost dává najevo, že vláda a celá politická reprezentace nemá pro přijetí radaru mandát.

Příznivcům radaru zbylo na jeho obhajobu jediné mlhavé tvrzení: Radar je prý nutný k posílení transatlantických vazeb a euroatlantické solidarity. Jaké vazby a jakou solidaritu? S kým? Se státem, který schvaluje mučení, se státem, který ve své vzdálenější i současné historii podporuje diktátorské a nedemokratické režimy a porušuje mezinárodní právo? Politice takového státu je třeba vzdorovat nejen kvůli nám samým, ale také kvůli obyčejným Američanům, jež na politiku své současné administrativy doplácejí. V dolarech je válečné výboje budou stát 3 biliony. Nejtragičtější jsou však ztráty na životech a osobnostech mladých lidí, kteří teď nechápou, proč střílejí do civilistů a plošně zabíjejí s pomocí bílého fosforu. Válka v Iráku si již vyžádala více než milion lidských životů.

Ti, kdo tady chtějí radar, už boj o české veřejné mínění prohráli a jsou si toho vědomi. Dál přesto pokračují v polotajných přípravách. Jejich hlavním politickým nástrojem zůstávají tlaky, manipulace a vydírání v parlamentu, ve snaze dosáhnout schválení příslušných smluv. Postavit se proti tomu, dávat vládě, poslancům a senátorům jasně najevo, že si budeme pamatovat, jak hlasovali, to je jeden z našich důležitých současných úkolů. Není o ničem rozhodnuto. V poslanecké sněmovně dosud není potřebných 101 hlasů pro radar.

Dále má také smysl sbírání podpisů pod petici za referendum, které nám dávají morální a politické právo, dávají nám sílu neustále politikům jejich odpovědnost připomínat.

Říkáme jim, že si pamatujeme a budeme pamatovat. Uchovat si paměť - to je předpoklad svobody a demokracie. Budeme si pamatovat při volbách, ať už budou letos na podzim, za dva roky nebo později, co udělají a jak se zachovají politici letošního jara a léta. Také si dobře pamatujeme nedávnou minulost. Víme, že nějakého kostlivce ve skříni mají všechny vládní strany od zahájení tajných jednání, která začala podle všeho už roku 1997, tedy před jedenácti lety. Nějakého kostlivce ve skříni mají všechny, ať byly ve vládě Václava Klause, Josefa Tošovského, Miloše Zemana, Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka nebo nyní Mirka Topolánka. Zde je ovšem kostlivec zdaleka největší.

Vítáme tříbení stanoviska sociální demokracie proti radaru. Doufáme, že to ČSSD vydrží a že v parlamentu nebudou další přeběhlíci. Vnímáme, co se děje u Zelených a také v celé vládní koalici. A jak říkáme, budeme si pamatovat.

Radar se stal roznětkou protestů, ve kterých už jde dnes o víc, než o samotnou protiraketovou obranu. Stavíme se tím proti snaze o rozpoutání nové studené války. Ta je výhodná jen pro zbrojařské koncerny, které by rády opět získali nové velké státní zakázky. Stavíme se tím proti současné ,,válce proti terorismu“. Její katastrofální důsledky vidíme v Iráku a Afghánistánu i jinde.

Dnešním naším pochodem se přihlašujeme k právě probíhajícímu mezinárodnímu týdnu protestů proti této politice. Jdeme společně s miliony lidí po celém světě - od Spojených států po Malajsii. Je zásluhou našich protestů zde v ČR, že se tématem tohoto týdne akcí stala i protiraketová obrana USA. Chcete globální válku, tak to se Vám na ni můžeme globálně vykašlat!

Odpor vůči radaru je také příspěvkem k boji za demokracii. Premiér Topolánek prohlašuje, že se radarem hlásíme do tábora svobody a demokracie. Ale jaksi mu uniká, že se tak děje potlačováním demokracie. Sám se usvědčil ze lži, když reagoval na kritiku USA o dodržování lidských práv: ,,Země, která umožňuje mučení zajatců, mě jen těžko může poučovat o tom, jak jsou porušována lidská práva u nás,“ prohlásil. A této zemi chce zároveň premiér umožnit vybudování vojenské základny.

Svoboda a demokracie, ale jen pro někoho? Když nebude mít Česká republika kontrolu nad prostorem základny, kdo zaručí, že se z ní nestane nová věznice CIA, jak tomu bylo v Polsku?

Ke zpěvákovi Bobu Marleym, bojovníkovi proti válce a rasismu, jedno přišel do domu muž a postřelil ho. Den na to vystoupil Bob Marley na koncertě a lidé se ho ptali: Bobe, proč tohle všechno děláš? A on odpověděl: Tito lidé, nikdy nepřestanou dělat svět horší, a proto já nepřestanu dělat vše pro to, aby byl lepší.

Stejně tak my, společně, nepřestaneme v našem boji. A společně radar porazíme.