Ačkoli dosud neexistuje jednotné chápání militarizace kosmického prostoru, většinou se tímto pojmem rozumí umístění útočných zbraňových prostředků do vesmíru, například jako možné součásti rozšiřování a zkvalitňování protiraketové obrany. Ve Strategické obranné iniciativě (SDI) prezidenta Ronalda Reagana z roku 1983 se mj. s rozmístěním antiraket ve vesmíru počítalo.

(…)

(…)

Přijetí amerického rozhodnutí o vybudování systému protiraketové obrany a s ní související vypovězení smlouvy ABM má těsnou vazbu na možnou militarizaci kosmu.

Případný přechod systému od jeho dosavadního omezeného charakteru na tzv. robustní variantu by s největší pravděpodobností vedl k jeho rozšíření o vesmírné útočné komponenty a k obnovení závodů ve zbrojení.

Na řešení této otázky se zásadně liší oficiální postoje USA na straně jedné a Ruské federace a Čínské lidové republiky, které výrazně podporují především rozvojové země, na straně druhé. Obavy z možného vývoje v tomto směru však vyjadřují i spojenci a přátelé Spojených států, například Kanada a Norsko, většina členských zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance, experti z oblasti kontroly zbrojení a odzbrojení, a především komunita nevládních organizací.

(…)

(…) 


Národní vesmírná politika Spojených států z roku 2006

(…) Takzvanou novou triádu mají podle dokumentu Nuclear Posture Review (NPR) tvořit útočné úderné systémy (jaderné i nejaderné), obranné systémy (aktivní a pasivní), přičemž základen má být postupně se rozrůstající systém protiraketové obrany a revitalizovaná obranná infrastruktura …

Na dokument NPR navázala Národní bezpečnostní strategie USA (září 2002), která především vyhlásila kontroverzní koncepci preemptivních úderů, umožňující realizovat předstihující údery v případě bezprostřední bezpečnostní hrozby pro Spojené státy (Irák rozhodně nebyl „bezprostřední bezpečnostní hrozbou pro Spojené státy“ ! – pozn. iniciativa Ne základnám).

V říjnu 2006 americká administrativa vydala Národní vesmírnou politiku (…) dokument, který (…) konstatuje, že USA budou v případě potřeby upírat protivníkům použít vesmírné kapacity k ohrožení národních amerických zájmů a že Spojené státy budou „oponovat vývoji nových právních režimů nebo jiných omezení, které by mohly zakázat nebo omezit přístup USA do vesmíru či jeho využívání“.


Postoj USA ke smlouvě zamezující zbrojní závody v kosmu

Současná americká administrativa, která klade důraz na omezený charakter budované protiraketové obrany, avšak nevylučuje její zkvalitňování, oficiálně zastává k možnosti militarizace kosmického prostoru odmítavý postoj. Na Konferenci o odzbrojení v Ženevě nicméně jednoznačně odmítá návrh smlouvy preventivně zabraňující zbrojním závodům v kosmu (Prevention on an Arms Race in Outer Space – PAROS), předložený Čínskou lidovou republikou a Ruskou federací v roce 2002.

Návrh předpokládal mj. pokračování v politice vojenského využívání kosmu, nikoli však rozmisťování útočných konvenčních zbraní a použití síly proti vesmírným satelitním objektům, které by vedlo k militarizaci kosmu.

Na zasedáních Valného shromáždění OSN také USA v posledních letech hlasují proti přijetí příslušné rezoluce, a to v rozporu s pozitivním přístupem naprosté většiny členských států.

Podle americké nevládní organizace Unie znepokojených vědců z cca 800 aktivních satelitů jich Američané údajně vlastní 400, zatímco Rusové 90 a Číňané 35. To prý také může vysvětlovat, proč USA ze svého hlediska nevidí žádné zbrojní závody ve vesmíru, když mají v této oblasti tak bezkonkurenční převahu.


Mezinárodněprávní zajištění kosmu je vysoce žádoucí

Spojené státy dosud nedefinovaly konečnou podobu vytvářeného systému protiraketové obrany. Zatím se hovoří pouze o jeho dalším zkvalitnění v závislosti na vývoji nových technologií. Není proto jisté, zda zůstane zachován jeho často deklarovaný omezený rozsah, či přeroste do tzv. robustní podoby zahrnující rozmístění útočných vesmírných komponentů.

(…)


Celá studie: Tůma, Miroslav. Dočkáme se militarizace vesmíru a je takový případný vývoj žádoucí? Mezinárodní politika 10/2007, str. 28-30