A) bohužel dle klasických politologů všechny typy demokracií jsou demokratické vlastně stejné a není zde žádné kriterium proto, kdo je víc, a kdo míň.
Dle mého názoru, lid který dostane pravomoc nad něčím rozhodovat, by již neměl o ni přijít, pokud dostane strategické rozhodnutí o radaru, musí paralelní otázky také rozhodovat lid a to je dle mého názoru problém neboť v hlavně v otázkách národní bezpečnosti (které mnohdy obsahují státní tajemství) nemůžou rozhodovat laikové a nezasvěcení (a státní tajemství se asi nemůže jen tak říct veřejnosti).
Mimochodem Velká Británie není zas tak bipartní stát, jak se mozí domnívají existuje krom Labour a Conservativ party ještě strana Liberálů a další regionálně směřované strany

B) Obchodní styky s Ruskem před druhou světovou mělo i Rusko, a další evropské státy ...

Nejde o vymícení evropanů, jdeo to že když navšívím Prahu, Londýn, Bukurešť, Paříž, a pojedu nějakým (hromadným) dopravním prostředkem nebudu se muset bát, že už z něj nikdy nevyjdu
Nejde o muslimy jako takové, jde jen o fanatiky, jenž propadli jakési moderní vlně namířené proti USA a všem jejím spojencům (ke kterým se řadí Evropa - někdo více, někdo méně, to je pravda)

Nejde o to, co je na prvním místě. Jde o to, že se člověk musí dívat i na ty místa další a komplexně analyzovat situaci. Ne jen vidět jednu věc bez těch okolních. Je to jako dívat se na mercedes a myslet si, že si ho koupíte. A přitom mít pouze pět korun kapse. (obrazně řečeno - doufám, že chápete)

C) Představte si, že jste prezident USA máte rozhodnout o napadení nějakého státu, přičemž vám informační služba řekne, že daný stát má zbraně hromadného ničení (to že se tam potom nenašli a že informace byli chybné je sice smutné, ale čas už vrátit nejde), a že v daném státě operují lidé, kteří jsou namířeni proti vašemu státu ..... co uděláte, budete čekat až provedou druhý útok?? (první bylo 11. září) - Teď mi řeknete fajn tohle byl Afghánistán, ale proč Irák. I Irák se může zasadit do toho scénáře, ovšem už ne tak "dokonale". Když bojujete v asymetriském boji a protivník používá zákeřné výpady je těžké odhadnout, kam až zajít. Americký prezident primárně chrání svůj lid. Tak jako každá jiná hlava státu se zasazuje o co nejvěší národní bezpečnost. Irák byl režim ukrývající teroristy a proto (v jakémsi stavu po 11. záři) byl v pád obhájitelný.
Ano vím, že existují teorie o ekonomické strategii Iráku, o geostrategické poloze atd. atd. To jsou ale jen otazníky a spekulace mnohdy, blžící mnohdy vzdalující se pravdě. Každý když něco děla chce mít zisk, Vy, ja, všichni i Spojené státy reprezentující prezident.
Kdyby Česká republika "umsměrňovala" nějaký stát a vrážela do toho miliony $, jistě by chtěla něco nějak na zpět. To je přirozené chování. Bohužel ČR ani Evropa na toto usměrňování nemá, a tak si vybrala politiku tzv. soft powers čili ekonomické a diplomatické sankce či bonusy, za to USA je už historicky známa svým zameřením na vojenskou sílu (hard power).
Úhel pohledu Evropana a Američana se liší i z toho důvodu, euroamerická kultura je v oblasti obrany poměrně hodně diferencovaná v otázce Jak?.