Já nemám tak skeptický vztah k vědě, jako paní nebo slečna Svobodová. Věda není sama o sobě ani špatná ani dobrá. Záleží na tom, kdo a jak ji využije, případně zneužije. Ale co se týče situace lidstva, i mně se neustále vnucuje pocit, že to už tady jednou bylo a možná ne jednou, ale vícekrát. Napadá mě například paralela s římským světem. Ten byl také v podstatě unilaterální, ovládaný jedinou kulturou nebo jediným národem. Byly sice i jiné civilizace (Indie, Čína atd.), ale ty byly tak daleko, že jejich styky s tím římským světem mohly být při tehdejších technických možnostech jen okrajové. Paralely vidím např. v tom, že Římané si také svou kulturu nevytvořili sami, ale v podstatě si přisvojili kulturu původem řeckou, helénistickou (podobně jako Američané kulturu evropskou). Tuto kulturu pak rozšiřovali dále, neboť byli vojensky velmi zdatní, což jim umožnilo podmanit si převážnou část světa. Tam kde nevládli přímo, dosadili sobě oddané místní vládce. Nebylo nikoho, kdo my jim mohl vážně oponovat. Připomíná vám to něco?
Řím založil svou slávu na republikánských ctnostech a demokracii, jež mohly být dlouhou dobou pro okolí vzorem, ale skončil v naprostém úpadku, morálním rozkladu a chaosu, protože tak obrovská a různorodá říše se už nedala řídit ani za pomocí brutálního násilí. V té době se právě začalo šířit křesťanství (ještě ve své původní podobě), které hlásalo, že není třeba jiných zákonů mimo jednoho: „Miluj svého bližního jako sebe samého“ To bylo pro vládce krajně nebezpečné, protože kdyby se to ujalo, tak by se ukázalo, že lidi vládce vůbec nepotřebují. Proto byli křesťané pronásledováni jako nejhorší zločinci, přestože nikomu neškodili. Nakonec Řím skončil pod nájezdy barbarů a začal se vytvářet jiný svět, v něčem lepší, v něčem naopak horší, než byl ten římský. Bohužel, křesťanství v něm bylo novými vládci zneužito. Byla z něj vytěsněna základní myšlenka. Heslo „miluj svého bližního“ se stalo jen papírovým a fakticky bylo nahrazeno heslem „poslouchej svého pána“. A všechno začalo znovu. Ještě párkrát v historii byl učiněn pokus o návrat k původnímu křesťanství a vždycky to bylo v dobách velkých společenských krizí, kdy lidé měli pocit, že už se nedá žít tak, jak se žilo dřív, že prostě něco musí přijít. Možná, že taková doba už je zase na obzoru.