Myslím, že vše co jste popsal, potvrzuje jen idividualitu a odlišnost každého člověka. To, že někdo nedodržuje přesně rituály může být zároveň příznakem jak jakési náboženské ledabylosti, avšak i menší dogmatičnosti, záleží na konkrétním případu.
Náboženství může být samozřejmě útěkem od reality, vidinou v lepší svět. Může být také samozřejmě přeposláním osobní zodpovědnosti někam "dál" ("mě se neptejte, dělám jen to co mi řekl a co je tam napsaný"). Je třeba si však uvědomit kolik lidí má samo od sebe nějaké morální limity a zábrany. Moc ne. A právě těm je náboženství dává. Samozřejmě jsou lidé co je mají sami od sebe, ale těch moc není. Bible je samozřejmě základ, ale vezmeme- li v potaz, že z ní vycházejí dvě náboženství, a kolik církví a sekt z ní vychází, tak je myslím nasnadě, že existují různé názory.
Jestli má být náboženství součástí politiky, záleží dle mého názoru na typu náboženství. Velice nerad bych viděl, že křesťanství by bylo součástí politiky, ale islám bych si dovedl předstvit, jelikož je v mnoha ohledech tolerantnější a je to současně společenský systém. To samozřejmě v zemích, kde toto má tradici. Jelikož jsem vyrostl v evropských podmínkách, tak bych v takovém systému dlouhodobě žít nemohl.