Několik poznámek:

My jsme do NATO nepřistoupili, my do něj byli přistoupeni - politici tak učinili proti vůli většiny obyvatel. Dokladem toho, že kvůli blízkosti Ruska není nutno lézt do NATO, je Finsko, které má s báťuškou Džugašvilim (pro někoho "největší Rus", ač ve skutečnosti byl tento nedostudovaný velebníček tuším Osetinec) jistě podstatně horší zkušenosti než my (na druhé straně se dokázali postavit na odpor, na rozdíl od nás, kdo jsme se nejprve poníženě ptali spojenců, zda se s námi opravdu spojí).

Pokud jde o Gruzii, tam rozhodně situace nebyla tak jednoznačná, jak se jí propaganda americká na jedné či ruská na druhé straně snažila vykreslit. Bylo by to asi na delší rozbor, ale to už za mě učinila spousta lidí, třeba na Britských listech. Pokud lze nějakou válku (přinejmenším způsob jejího vedení) ruskému vedení vytknout prakticky jednoznačně, pak je to Čečna.

A na závěr bych polemizoval s následující větou: "Nikdy neprohrál žádný vojevůdce, který takticky rozmisťoval a vyvíjel zbraně. Naopak ten, který zaspal, často prohrál vše."
Především vojevůdci zbraně nevyvíjejí, ti "jen" velí vojskům, která je používají. Vývoj zbraní řídí někdo trochu jiný.
A pokud tu komentovanou větu místo na vojevůdce vztáhneme na státníky, ani pak to nebude zcela pravda. Adolf Hitler se jistě připravoval velice dobře, a to zrovna v době, kdy Josif Vissarionovič Džugašvili systematicky likvidoval svou vlastní generalitu (a probudil ho právě až debakl ve výše zmíněném Finsku - sice Finy připravil o Karelii, ale vzhledem k poměru sil to byl opravdu velice hubený výsledek). A jak ta válka nakonec dopadla, je snad vcelku známo.